Hrozí pre konflikt v Sýrii svetová vojna ?

Azaz_Tal_Rifat

Západní a tureckí politici sú zjavne nervózni v posledných hodinách.

Celá vojna v Sýrii je pomerne ojedinelým úkazom v rámci dejín.

Aj v minulosti sa stávalo, že vojenské jednotky krajiny, či národa boli prinútené bojovať za vec čo im bola cudzia. Ako príklad môžeme uviesť pôsobenie slovenskej armády na východnom fronte v rokoch 1941 – 1943.

Stávalo sa, že vojna bola, ale ako keby nebola, napr.  západný front od 3.9. 1939 do júna 1940.

Sýrska vojna je zvláštna tým, že západní vodcovia – politici tvrdia cez nimi ovládané masmédiá svojim občanom, že chcú bojovať a bojujú proti oddielom Islamského štátu (DAEŠ) a oddielom nasledovníkov Al Kaidá  (Al Nusrá).

Avšak vždy keď tieto oddiely utrpia porážku, je až príliš zjavná snaha západných politikov o odvrátenie tej porážky alebo aspoň zmiernenie jej následkov prostredníctvom nejakej formy diplomatického či mediálneho tlaku.

Prečo tak činia je zatiaľ záhadou, možno vidia svoju politickú budúcnosť práve v rámci  islamu v Európe, možno sú za tým peniaze od Saúdov (čo je asi oveľa pravdepodobnejšie), možno je dôvod úplne iný.

Každopádne “eurohodnotoví” politici týmto vytvárajú vo verejnom priestore ľahko prehliadnuteľnú frašku.

Občan – volič členskej krajiny NATO s prekvapením a hnusom  zisťuje, akým kreatúram to zveril správu vecí verejných. V lepšom prípade aké kreatúry ohrozujú jeho osobnú existenciu cez členstvo jeho krajiny v NATO.

Tu netreba snáď nikomu vysvetľovať, že západní “páprdovia” síce môžu ovplyvniť to, o čom budú písať západné médiá, ale tam nateraz ich moc končí. Bašar Asad a Vladimir Putin si aj tak idú po svojom bez ohľadu na to, ako úderne píše Zolo Mikeš na Aktualitách.

A to spôsobuje spojencom západu v ISIL či Al Nusrá nemalé problémy.

Zdá sa, že v oblasti Azaz sa islamistom rozpadá front severne od Aleppo.

Pred pád dňami prerazili sýrske jednotky k islamistami obkľúčeným mestám Nubl a Al – Zahraa a získali dnes už dostatočne široký koridor pre ich zásobovanie.

Problém pre západ je v tom, že tieto mestá boli predtým len čiastočne obkľúčené, zo západu enkláva susedila s malým (tiež izolovaným) územím Rojavy, ktoré Kurdovia udržali okolo mesta Afrin (na hrabiniach  s Tureckom).

A tak je logické predpokladať, že dodávky zbraní a munície neskončia v Nubl, ale po dlhom období sa kurdské jednotky pri Afrin prestanú potýkať s nedostatkom prostriedkov.

Ich útok v smere Azaz – Tal Rifaat prebieha práve teraz.

Zdá sa že islamistické jednotky tlačené z dvoch strán (z juhu sa pridali sýrske vojská) a bombardované rusko – sýrskym letectvom už nedokážu tomuto tlaku odolávať.

Azaz_Tal_Rifat_0208

stav frontu na úseku Azaz – Tal Rifaat 8. 2. 2016zdroj SAA reporter (Twitter)

Prirodzeným jadrom islamistickej obrany oblasti bola letecká základňa Menang ležiaca medzi mestami Azaz a Tal Rifaat a to  vzhľadom k vojenskej obrannej infraštruktúre, ktorou základňa disponovala.

Kurdské jednotky vzali včera základňu prakticky z chodu a ovládli aj k základni priliehajúcu obec Menang (Minaq). Do susednej obce Ayn Daqnah ostávajú kurským jednotkám 3 kilometre. Jej ovládnutím bude preťatá jedna z troch ciest, ktorými je možné koridorom z Turecka zásobovať islamistické jednotky v Tal Rifaat.

Azaz_Tal_Rifat

stav frontu na úseku Azaz – Tal Rifaat 9. 2. 2016zdroj SAA reporter (Twitter)

Teda zásobovanie možné ako možné, keď ruské letectvo dosahuje v oblasti veci nemožné.

Ako končia zásobovanie kolóny islamistov je vidieť napríklad na tomto videu, ktoré by mal vidieť každý európsky daňový poplatník.

K Tal Rifaat sa blížia sýrske jednotky z juhu, bojuje sa 6 km južne pri Kafr Naya.

Táto situácia deptá západných politikov, ktorí obrazne povedané sa pred svojimi voličmi tvária ako chlapec, cítia sa ako dievča a najradšej by boli islamom tehotní.

“Hitlerína” Angela Merkel roní krokodílie slzy nad bombardovaním Aleppa, čo pôsobí dojmom, že v Nemecku naposledy používali mapy a vojenskú logiku za čias Wehrmachtu.

Nedá sa čakať od Rusov, že budú bombardovať Aleppo tak ako kedysi Luftwaffe Stalingrad. Nie je vojenský dôvod takto mrhať prostriedkami a vytvárať zo Aleppa stalingradskú pevnosť z trosiek. Aby sme neboli len u Stalingradu, kontraproduktívne sa ukázalo aj masívne bombardovanie Monte Cassino v r. 1944.

V skutočnosti Aleppský islamistický výbežok je z vojenského hľadiska nezaujímavý a ruské letectvo sa predovšetkým angažuje o pár km severnejšie v aktuálnych oblastiach bojov.

Hlavní zahraniční  spojenci ISIL a Al Kaidy (Al Nusrá) sú už v situácii, že už sa nedá hrať dvojitá hra.

Turecký premiér Ahmet Davutoglu na zasadaní parlamentného klubu frakcie vládnucej Strany spravodlivosti a rozvoja:

Urobíme to, čo je našou historickou povinnosťou. Kedysi naši bratia z Aleppa bránili naše mesta  Şanliurfu, Gaziantep a Kahramanmaraş (pozn. : za prvej svetovej vojny), a my teraz budeme brániť hrdinské Aleppo. Jeho obrancovia majú za chrbtom celé Turecko…

 

zdroj

Zaujímavý poznatok pre občana členskej krajiny NATO.

Takže islamisti ovládajúci časť Aleppa sú pre Turecko (členská krajina NATO) bratia a nimi ovládaná časť mesta Aleppo je “hrdinské Aleppo”.

Ak ale turecké jednotky vstúpia na územie Sýrie, čaká ich tam ruské letectvo, sýrska armáda a okrem iného aj ženy kurdských milícií.

Tak milí Turci, ak budete potom niečo kričať o tom, že je povinnosťou NATO pomôcť Turecku, z mojej strany bude akurát tak jeden veľký faker smerom k Turecku. Čo si navaríte, si aj zjete, bez ohľadu na to, ako vrúcne sa kamarátia prezidenti  Erdogan a  Kiska.

Do Sýrie na pomoc islamistom chcú poslať svoje jednotky aj Saúdi. A k Saúdom má Rusko “slabosť” už dlhšie, uvidíme v tom prípade v akej forme a skupenstve látky pôjdu saúdi naspäť  do svojej Arábie.

Zo Sýrie asi nevznikne tretia svetová vojna, iba Vietnam 21 storočia.

9 komentárov

  • Osobne ma prekvapuje, ze tento web skoro neprinasa nazory osoby publikujucej pod pseudonymom The Saker. Jeho vojenske analyzy sucasnej vojny v Syrii su minimalne zaujimave a ma vcelku zaujimave postrehy, ktore inym komentatorom uniknu. Rozhodne stoji za povsimnutie…

      • Neviem, do akej miery je povolene propagovat ine weby. Ale trosku namahy vam nezaskodi, ak hodite do Google heslo “The Saker”, tak najdete odkazov dostatok – vratane webu, kde publikuje. Jeden cesky web ho dokonca preklada pravidelne a dovolim si tvrdit, ze clanky od Sakera su podstatne kvalitnejsie ( co do obsahu a analyz ) nez clanky “modly alternativnej sceny” Paula Craig Robertsa.

    • Sakera samozrejme citam, ale publikujem skor sprostredkovane. Ak s tym suhlasim, zakomponujem jeho nazory do svojho textu. Na druhej strane necitim potrebu reagovat na kazdy jeho clanok a prekladat ho.

  • Sýria podobne ako východná Ukrajina si vyžrala celú nenávisť Západu. Zatiaľčo naše ovce žijú šťastný život. Ktorý je samozrejme zaplatený nešťastím sýrčanov a ukrajincov. Zbabelci.

  • Změna mocenské rovnováhy: Je společné rusko-jordánské velitelství pro Sýrii začátkem konce Jordánska?
    Publikováno ‍‍19.1.2016 – 9 Ševat 5776 | Autor: Max Blaustein

    Jordánsko, dosud věrný spojenec USA na Blízkém východě, prudce změnilo politický postoj a navázalo strategické partnerství s Ruskem. Obě země se dohodly na vytvoření společného vojenského velitelství pro válečné operace v Sýrii. Informaci přinesl s odvoláním na své zdroje minulý týden izraelský web Debka, Jordánsko zprávu bagatelizuje.

    Rusko přitom v syrské občanské válce podporuje režim prezidenta Bašára Assada a jeho spojence z proíránského libanonského teroristického Hizballáhu (Alláhovy strany), zatímco Jordánsko dosud podporovalo protiassadovskou „umírněnou“ opozici.

    Severně od jordánského hlavního města Ammánu již existuje společné vojenské velitelství s USA, tzv. US Central Command Forward-Jordan, které spolupracuje se Saúdskou Arábií a Izraelem. Toto velitelství podle zpráv z Jordánska má zůstat zachováno, je však jasné, že dochází k jeho zásadnímu strategickému oslabení, pokud se Jordánsko současně podílí na koordinaci – výměně zpravodajských informací – s Ruskem, které v Sýrii podporuje zcela jiné hráče, než USA a Saúdie.

    Příklon Jordánska k Rusku současně zásadně komplikuje situaci syrské ozbrojené opozice, operující na jihu Sýrie, protože ta tím zřejmě přijde o zásobovací trasu.

    Velký otazník visí nad existencí výcvikových táborů opozičních syrských válečníků v Jordánsku. S ohledem na zcela mizivou efektivitu amerického výcviku je však možné, že uzavření či paralýza těchto středisek nebude Spojenými státy ani zaznamenána.

    Jordánsko význam nově navázaného spojenectví bagatelizuje s tím, že se nejedná o společné velitelství ani o příklon k Rusku, ale že země chce hrát roli prostředníka mezi Ruskem a USA a zajistit jejich lepší spolupráci při boji proti teroristům Islámského státu. Tato argumentace však nedává příliš smyslu, protože obě velmoci nepochybně v případě zájmu dokáží komunikovat přímo.

    Pokud je zpráva o příklonu Jordánska k Rusku pravdivá, pak podle Debky pravděpodobně donutí povstalce na jihu Sýrii akceptovat příměří a zapojit se do mírových jednání o budoucnosti země pod patronací USA a Ruska. Assadův režim pak nakonec získá kontrolu na jihem země.

    Protiassadovští povstalci na jihu Sýrie přitom dosáhli dohody o neútočení s Izraelem, který výměnou za to – kromě dílčích úderů na zbrojní zásilky pro teroristy Hizballáhu – do syrské občanské války nezasahuje.

    Pokud se nyní jih země dostane pod kontrolu Assada, je dost dobře možné, že namísto vysílené a neschopné syrské armády oblast obsadí její spojenec Hizballáh, případně irácké šíitské milice, oboje ostře protiizraelské a poslouchající nařízení Islámské republiky Írán.

    V takovém případě nelze vyloučit masivnější zapojení Izraele do syrské občanské války, které by – podobně jako opakovaně v případě Libanonu – mohlo vést vedle masivních úderů až k vytvoření bezpečnostní nárazníkové zóny, ať již ovládané samotnými Izraelci nebo novými spojenci v Sýrii.

    Jordánsko, pokud se mu nepodaří usmířit rozzlobené Američany, pak může čekat stažení americké „ochranné ruky“, garantující – vedle Izraele – přetrvávání hášimovského království jako nezávislého státu. Rusko nemá síly a ani důvod garantovat suverenitu Jordánska a vládu královské rodiny, takže v konečném důsledku může dojít až dezintegraci tohoto státu, uměle vytvořeného v poušti západního Mezopotámie a východní Země Izrael po I. světové válce.

    http://eretz.cz/2016/01/zmena-mocenske-rovnovahy-je-spolecne-rusko-jordanske-velitelstvi-pro-syrii-zacatkem-konce-jordanska/#more-35283

    • Hádam, že ide o rovnaké “zdroje” ako tie, čo informovali o čínskej lietadlovej lodi smerujúcej k brehom Sýrie.

Pridaj komentár