Tomáš HAAS: Klid, přátelé, žádná ruská invaze se nekoná.

Tomáš Haas  je analytikem s dlouholetými zkušenostmi s poradenstvím pro státní správu. V letech 2009 – 2010 působil jako poradce předsedy Vlády České republiky, v letech 2005 – 2008 jako poradce Prezidenta České republiky. V 90. letech byl poradcem Vlády ČR, ministra vnitra ČR, a také asistentem primátora Hlavního města Prahy. Od roku 1997 do roku 2005 pracoval jako konzultant americké agentury Maxim Group  Technisource v Indianapolisu. V letech 1977 – 2000 pracoval jako analytik Municipality of Metropolitan Toronto. Tomáš Haas vystudoval historii a politologii na University of Toronto.

Klid, přátelé, žádná ruská invaze se nekoná.

Stačí se podívat na webové stránky pana prezidenta Petrošenka. 
Ještě ráno obsahovaly text tohoto znění:

„I have made a decision to cancel my working visit to the Republic of Turkey due to sharp agravation of the situation i Donestsk region, particularly in Amvrosiivka and Starobesheva, as Russian troops actually launched an invasion of Ukraine.“

Když se na ně podívánme nyní, text zní:

„I have made a decision to cancel my working visit to the Republic of Turkey due to sharp agravation of the situation i Donestsk region, particularly in Amvrosiivka and Starobesheva, as Russian troops were actually brought into Ukraine.“

Slovíčkaření? Sotva.

„Invasion“ je invaze je invaze – vojenský úder pravidelné armády. Silný úder, Válečný akt takového rozsahu, že by jej nebylo možno zakrýt..
„troops were brought in“ – vojáci byli přvedeni,vpuštěni, nebo vloženi. Může to být více vojáků, mohou to být, protože „troop“ je množné číslo, třeba jen dva. Rozhodně ne invaze.

A co znamená ta změna termínu na prezidentově stránce?

Pan prezident byl svými spolupracovníky z Národních gard opět oklamán. zrušil svou pracovní návštěvu Turecka ne proto, aby řešil Ruskou invazi, ale aby řešil problém Národních gardistů, kteří jsou obleženi na jihu Ukrajiny bez zásob, bez munice a v zoufalé situaci. Armáda která je měla posílit, mebo alespnň vytvořit bezpečný koridor pro jejich ústup, nepřišla. Částečně se jí nepodařilo prolomit obranu rebelů a částečně se rozutekla, nebo odmítla pokračovat v cestě.

Že je situace pro vládní „tažení proti teroristům zoufalá, Porošenko samozřejmě věděl, proto ty žádosti o přímou vojenskou pomoc před několika dny. Ale Národním gardám se zdá, že prezident neudělal dost, že armáda, prolezlá ruskými agenty sabotuje jejich bojové akce a jsme opět u toho, co se stalo před 11 dny.

Tehdy hrozily Národní gardy pochodem na Kyjev, pokud jim prezident nevyhoví a nezahájí, pod jejich vedením, rozsáhlou čistku ve vládě, vládních orgánech, arnádě, policii a bezpečnostních službách.
Velkou rybou měl být Arsen Avakov, ministr vnitra. Poroshenko v jednáních s velitelem gardistů, předsedou Pravého sektoru Jarošem a jeho stranickým kolegou Andrejem Stempitským dosáhl „kompromisu“ – obětním beránkem se stal Advakovův náměstek Yevdokimov, který byl obviněn ze zrady a z toho, že byl loutkou Moskvy. Pyramida dalších předem k persekuci a vyhoazovům určených úředníků, vojáků a policistů zůstala tak jak ji Pravý sektor a Svoboda prosadili.

Stahnout a uklidnit zdivočelé Národní gardy nebude lehké, ale je to zadání, které Porošenko dostal od svých evropských partnerů, kterým začíná vadit, že se staly příliš velkou a nebezpečnou silou.
Problém je, že mají pravdu ale dospělo tak daleko, že Porošenko je nemůže ani ovládat, ani rozpustit ani pacifikovat, dnes je na nich závislý tolik, že podléhá on jim, ne oni jemu.

A čistky, které jim povolil organizovat a provádět, budou znamenat, že státní správa, armáda i policie, bude zbavena všech, kdo nebudou s Pravým sektorem a Svobodou spolupracovat. A že relativně k Porošenkovi a jakékoliv vládě, budou ještě silnější.

Porošenko je v pasti, kterou si sám vyrobil. Ne vlastně sám pomohl mu Západ, Armáda, kterou převzal ve stavu rozkladu nemohla splnit jeho bombastické sliby že se s „teroristy“, jak rebely nazýval, vypořádá v několika týdnech. A tak vsadil na nové právě vzniklé a za anerické peníze budované stranické jednotky Svobody a Pravého sektoru, Národní gardy, A přes námitky zejména Němců, kde se problémem neonacistů v Kyjevské vládě a jejich militarizací zabýval i Bundestag a jehož vláda se po prvotní euforii Majdanu zarazila a začala ještě před Porošenkovýnm zvolením na Kyjevskou vládu potichu naléhat, aby aby problém neonacistů a gard řešila.

Porošenko po svém zvolení ovšem nic řešit nemohl, protože na druhé straně v případě Národních gard byly USA za jejichž dnes již sedmdesát milionů dolarů byly uliční gangy a venkov Volyně terorizující bandy organizovány, vybaveny, ozbrojeny a vycvičeny a staly se nejdisciplinovanější a nejlepší částí Ukrajinských vůádních ozbrojených sil. A, přesně jako jejich nacističtí předchůdci, pod jejichž synboly bojují, i nejloyálnější. A stejně jakojejich předchůdci nejsou věrni státu, prezidentovi a ministru obrany, jemuz konec koncl ani nepodléhají, ale jejich loyalita je ke stranám, které je stvořily a politicky indoktrinovaly.

Není to poprvé, že pana prezidenta jeho gardisté obelhali, totéž se stalo před několika dny.

A je to část něčeho většího.