Poľský pohľad na svet stojí za zamyslenie

Súčasná poľská vláda robí kroky, ktoré sa príliš Európe nepáčia. Vláda, ktorá dostala od voličov mandát na radikálny obrat na obranu záujmov Poľska od prvého dňa vymetá všetky kúty, aby dostala pod kontrolu časti spoločnosti, ktoré podľa tohto mandátu nepracujú, alebo nie sú ochotné pracovať. Išlo o tajné služby, súdnictvo a najnovšie média. Podľa vládnej strany PiS Poľsko dnes potrebuje, aby na všetkých postoch pracovali ľudia, pre ktorých nebude hlavným záujmom obhajovať a presadzovať fiktívne, resp. bruselské záujmy, ale v prvom rade poľské.

Poľsko pritom nechce „odísť z Európy“. Veľmi dobre si uvedomuje, že ekonomická a politická jednota zvyšuje produktivitu a váhu celého kontinentu. Zároveň, a to treba priznať otvorene, strana PiS pokračuje v ostro nepriateľskom postoji voči Rusku ako výrazu historického sentimentu, kde Poľsko bolo vítanou korisťou mocných na čele s Ruskom. Odrazom takéhoto myslenia je potom urputná snaha poľskej vlády dostať do krajiny základne NATO (USA), čím by sa podľa nej jednak posilnila bezpečnosť krajiny, ale aj zvýšila dôležitosť krajiny v Európe.

Pozrite si časť prejavu predsedu strany PiS Jaroslava Kaczynskeho, kde je poloha obrany národného záujmu veľmi jasne a zreteľne vysvetlená. To nie je prejav xenofóba, ale štátnika vedomého si zodpovednosti pred svojimi potomkami

Nedá mi nespomenúť postoj českej vlády, ktorá podľa uniknutých mailov naopak stojí pevne na „strane humanizmu, tolerancie a multikultúry“ ako to žiada Brusel.

Komunikační strategie České republiky k migraci
Zpracoval: Oto Novotný; politický poradce PV

Komunikační strategie k migraci navržená MV neodpovídá všem požadavkům nutným pro efektivní komunikaci tohoto tématu. Jaké jsou její nedostatky:

  • Strategie je zaměřena takřka výlučně na tzv. odbornou veřejnost (zástupci vlády, resortů, státní správy na nejrůznějších úrovních, sociální partneři, nevládního sektoru, novináři apod.) a nikoli na tzv. laickou veřejnost, tzn. na občany, kteří jsou ale rozhodující z hlediska „chápání“ a podpory vládní migrační politiky. Protože je to tato veřejnost, resp. voliči, kteří rozhodují o legitimitě této vlády (a jednotlivých koaličních stran) ve volbách. A velkým tématem otázka imigrace ve volbách 2016/2017 může být
    .
  • Omezenému cílení navrhované komunikační strategie pouze na odbornou veřejnost odpovídá omezený výběr forem komunikace (či informování) – konference, kulaté stoly semináře, tiskové výstupy/konference, bilaterární jednání, setkávání s novináři, již utvořené specializované webové stránky na problémy migrace. Jakkoli se zdá tento výběr forem komunikace dostatečně široký, nejde o formy, skrze které lze významněji zasáhnout a ovlivňovat široké veřejné mínění (laickou veřejnost).

Aby se tyto nedostatky komunikační strategie odstranily, je třeba za hlavní cíl komunikační strategie vytýčit zvýšení podpory veřejnosti (odborné, ale hlavně laické, tzn. podpory široké veřejnosti) pro realizaci Strategie migrační politiky Vlády ČR. To předpokládá celkově nastavit parametry komunikační strategie jinak:

  • Z hlediska cílů: Reorientovat komunikaci více na širokou, tzn. laickou veřejnost (Orientace na odbornou veřejnost je ale rovněž nutná, protože může širokou veřejnost zprostředkovaně ovlivňovat).
    .
  • Z hlediska formy: Reorientovat komunikaci více skrze masová média (internet-facebook, tištěná média, Rozhlas/TV): ovlivňování internetových diskusí, bannery, články, komentáře, blogy, veřejné vizuály (billboardy, plakáty), inzerce, TV/Rozhlasové debaty (prostřednictvím veřejných celostátních a regionálních stanic); diskusní fóra s veřejností za účasti členů politiků, významných opinion leaderů a představitelů NGOs atd.
    .
  • Z hlediska obsahu: Reorientovat komunikaci více na vybrané otázky, které v souvislosti s migrací veřejností nejvíce hýbou a zakládají její převažující postoje k tématu.
    .
  • Z hlediska stylu: Reorientovat komunikaci více na ovlivňování emocí. (Informování ve věcném smyslu je důležité, ale musí zasahovat emoce.)
    .
    Tato potřeba reorientace komunkační strategie vychází z předpokladu, že jakkoli lze na základě některých dosud provedených sociologických sond vyvodit závěr, že širokou veřejnost v tuto chvíli ovládají v otázkách migrace velké obavy, strach a předsudky, a tudíž sklon politiku migrace zaměřenou komplexně a pozitivně odmítat, přece jen lze veřejné mínění tvarovat a jeho stávající převažující negativní postoje oslabovat a u některých vybraných skupin i transformovat pozitivním směrem.

Abychom tohle ale dokázali, potřebujeme na začátku komplexní strategický sociologický průzkum názorů veřejnosti na otázky migrace, který nám poskytne relevantní informace. Průzkum by měl mít následující etapy:

  1. etapa: Sociologický průzkum (FGs, kvantitativní)
    Jaké jsou hlavní informační a emoční bariéry akceptovatelnosti podpory vládní migrační strategie (kde hlavně informace pozitivní chybí, o jaké jde obavy, předsudky, kde mají své kořeny). Sociologický průzkum by měl být doplněn v tomto směru o mediální průzkum (internetové sítě, tištěná a audiovizuální média)
    .
  2. etapa: Analýza zjištění
    Vytvoření hypotéz jakým typem informací a jakými formami komunikace (konkrétními komunikačními figurami – vizuálními i slovními) lze tyto bariéry odstraňovat, tzn. jaké jsou naopak možnosti – z hlediska obsahu a formy – negativní postoje měnit v pozitivní, či je alespoň neutralizovat
    .
  3. etapa: Sociologický průzkum
    Testování hypotéz.
    .
  4. etapa: Analýza zjištění
    Komunikační doporučení z hlediska obsahu a formy pro komunikační strategii (hypotézy, které se v průzkumu ukázaly jako vhodné).
    .
  5. etapa: Průběžný sociologický průzkum
    Sledování postojů veřejnosti v základních parametrech s cílem zaznamenávat trendy. Permanentní analýza médií a internetových diskusí.

V těchto směrech by bylo žádoucí navrhovanou Strategii migrační politiky doplnit, aby sloužila hlavnímu účelu – pomoci vládě získávat pro její migrační politiku pochopení a podporu veřejného mínění. Jestliže samotná navrhovaná Strategie migrační politiky je v zásadě nastavená správně, bylo by škoda, kdyby zhavarovala v důsledku špatně nastavené komunikační strategie. Mimořádně citlivý problém, jaký dnes představuje problém migrace, není bez pozitivního přístupu významné části veřejnosti v zásadě řešitelný.

Proti navrhovaným změnám v předložené Strategii migrační politiky lze snad vznést námitku, že přece oněch momentálně spočítaných cca 1500 migrantů, kterým jsme se zavázali v příštích dvou letech pomoci, si nezaslouží takové komplexní komunikační úsilí, to lze přece odkomunikovat „v tichosti“. Možná. Ale proti takové námitce lze postavit minimálně dvě znepokojující otázky. Proč je už nyní ve veřejnosti tolik povyku kvůli ?několika stovkám“ imigrantů, kterým chceme pomoci? A můžeme si být jisti, že s těmito „několika stovkami“ imigrantů naše asistence řešit celoevropský problém migrace končí a končí tudíž i tento povyk? Jinými slovy: Může vláda ČR „odehrát“ Strategii migrační politiky „v tichosti“?

9 komentárov

  • Jaroslaw Kaczyński: Máme právo se bránit té hanebné antinárodní akci!
    —-
    Všem smrtelným vrahům Česka, kteří svou zem nenávidí, doporučuji zajímavý projev Kaczyńského, který mluví v Sejmu také k nenávistným vrahům Polska, jen s tím rozdílem, že je předsedou nejsilnější parlamentní a vládní strany.

    Předsedové našich vládních stran by takového vystoupení nebyli nikdy schopni a nechápu smysl jejich ustrašené a připodělané politiky, kterou jdou víceméně proti vlastním občanům a dokonce i proti svému prezidentovi. Už vidím Sobotku, Babiše nebo Bělobrádka, jak si stoupnou v parlamentu před mikrofon a vyjádří se tak jasně, přímočaře, jako polský politik. A protože náš tisk takové věci nezveřejní a video je přístupné jen na facebooku, myslím, že stojí za to se seznámit s tím, jaké názory prezentují politici jinde než u nás. Třeba se dočkám i toho, že se na naší politické scéně jednou najde silná vládní strana, která bude slušně hájit národní zájmy tak, jako polská strana PiS (Právo a Spravedlnost).

    Jiřina Holotová
    …………………..

    Projev Jaroslawa Kaczyńského, předsedy strany PiS, bývalého premiéra a bratra tragicky zesnulého prezidenta Polska, Lecha Kaczyńského.

    „Nejde o přijímání toho či onoho počtu cizinců. Jde o to, že existuje vážné nebezpečí, že začne proces, který bude vypadat takto:

    Nejdříve prudce počet cizinců naroste. Potom ještě budou dodržovat naše zvyky, jak deklarují, že budou. A poté nebo rovnou od začátku začnou prosazovat své požadavky v různých oblastech veřejného života. A to velmi agresivním způsobem. Jestli někdo říká, že to není pravda, ať se rozhlédne po Evropě. Ať se podívá na Švédsko, kde je 54 šáría zón, které stát nemá pod kontrolou. Obavy před vyvěšováním vlajky na školách, proto, že na vlajce je kříž. Že švédské studentky již příliš nemohou chodit v krátkých šatech, protože to už se také nelíbí. Co se děje v Itálii. Zabrané kostely, někdy užívané jako toalety! Co se děje ve Francii. Neustálý boj a stálé prosazování šáríe. Šáría hlídky, které na to dohlížejí, to samé je v Londýně. I v nejsilnějším a v tomto ohledu nejtvrdším Německu se takové věci dějí! To chcete, aby toto přišlo do Polska? Abychom přestali být pány naší země? To chcete? Já říkám jasně, Poláci to nechtějí a strana PiS také ne!

    Podíváme-li se na problém z nejkrajnějšího hlediska, musíme uznat, že se nedá jedněm pomoci a druhým ne. Tehdy se musíme tedy otevřít totálně, nejen těm, kdo utíkají z války. Okolo miliardy lidí na světě trpí hladem. Přijměme je. Ať je celá Evropa, USA a bohaté státy přijmou. Protože takové jsou důsledky této politiky. A když to vezmeme z hlediska vnitrostátního, každá bohatá rodina si může vzít jednoho chudého v naší zemi. Takové jsou důsledky zásady pomoci všem! Ale samozřejmě realizace této zásady by znamenala úpadek naší civilizace, té civilizace, která vytvořila svobodu a současnou techniku. A tedy musíme hledat jinou zásadu. Zásadu, která by umírňovala ten radikalismus a taková zásada existuje.To je Ordo-caritatis – řád milosrdenství. A v rámci této zásady je nejdříve rodina, poté nejbližší, poté národ, pak ostatní! A jestli z této zásady vychází, že nemusíme pomáhat? Ne, promiňte, musíme pomáhat! Jsme rozhodnuti pomoci, ale bezpečným způsobem! Tedy finančně. Teď tu bylo zmíněno, že chybí 2,8 mld. dolarů na údržbu těch táborů, ze kterých do Evropy přicházejí ty spousty lidí. Nebude to tak hrozné, i když to bude značná suma. A to bude skutečná solidarita a cesta k vyřešení problému. A taky je tu ta otázka odlišení utečenců z války od ekonomických imigrantů. To je třeba rozlišit! A kdo vytvořil magnet, který sem ekonomické migranty táhne? Němci. To měl Orbán pravdu. To je jejich problém, ne náš. My můžeme pomoci uprchlíkům, ale opakuji bezpečným způsobem pro Poláky.

    Ale padají zde ještě jiné moralisticko-historické argumenty. První – kolonialismus. No jaktěživo se ho Polsko nezúčastnilo. Druhý argument je politika západních států a USA na Blízkém východě v posledních letech. To zapříčinilo revoluce a destabilizaci a toho se Polsko neúčastnilo. Je tu ještě jeden častý argument, který použil například Juncker o imigraci Poláků. Ano, jistě. mnoho Poláků emigrovalo. V posledních letech, dříve i v úplně dávných dobách. Ale, vážený parlamente, jestlipak Poláci, tam, kde emigrovali, nařizovali svoje pravidla? Ne, tvrdě pracovali s velkou pokorou a ta pokora často byla nadměrná. A přinejmenším tu byli ti, kteří v 19. století bojovali za naši a vaši svobodu. A ten boj znamená pro nás závazek, jako pro zemi svobody.

    A ještě je tu jeden často opakovaný argument – EU nám platí. Jsou zde evropské prostředky. Pane předsedo, vážený parlamente, tak teda, za co nám platí? Za to, že odevzdáváme velkým nejsilnějším evropským státům, protože to oni a ne my, rozhodují v Bruselu opravdu značnou část rozhodování o našich záležitostech? Dostávají obrovskou regulační moc nad Polskem, která má vysokou hodnotu ekonomickou a politickou. Čili nedostáváme prostředky zadarmo a lze říci, že velmi lacino nás kupují. Proto nemáme důvod, aby nás tížilo svědomí. Namísto toho máme důvod bránit naši suverenitu. Postavit se neslýchaným prohlášením evropských politiků s panem Schulzem v čele. Máme právo se bránit té hanebné antinárodní akci, kterou dnes provádí smrtelní vrahové Polska. Lidé prostě zešíleli z nenávisti naší země. To je přece součástí té akce! Máme právo se bránit a nečinnost je nejen naší hanbou, skandálem a ostudou, ale především velkou politickou chybou!“

    https://www.facebook.com/136869726439573/videos/773872089405997/?theater

  • Co poviete na toto?

    ———————————————————–
    Z odtajněné korespondence totiž mezi řádky vyplynula ještě jedna informace. Česká vláda, zejména její ministři za ČSSD, opakovaně tvrdila, že prý udělá vše pro to, aby Česká republika nebyla přehlasována na jednání ministrů vnitra zemí Evropské unie ohledně kvót pro imigranty. Tolik mediální obraz. Jenomže nyní se začíná vynořovat zcela jiný obrázek. Česká vláda zřejmě věděla, že bude přehlasována, dopředu s tím počítala a byla s tím smířena. Odmítala jít do sporu se zbytkem EU, a to přesto, že možnost zabránit kvótám existovala. Tato možnost je skryta v jednom odstavci Lisabonské smlouvy. Sama právník nejsem, nicméně dle tvrzení znalců mezinárodního práva článek 3 Protokolu č. 36 Lisabonské smlouvy umožňuje členským zemím vyžádat si až do konce března 2017 hlasování takzvaně „postaru“, při němž hlas České republiky by byl v otázce kvót nepřehlasovatelný. Tedy kdybychom jako země skutečně kvóty nechtěli, mohli jsme jim zabránit. My jsme ale kvóty chtěli – přesněji řečeno naše politická reprezentace je chtěla – a vědomě jim nezabránila, ačkoliv veřejně tvrdila pravý opak.

    Naprosto logická námitka samozřejmě může znít, že zastupitelskou, nikoliv přímou, demokracii máme od toho, aby politici některé zejména expertní problémy rozhodovali sami, aniž by se tázali při každém svém rozhodnutí na hlas lidu. Od toho si je lidé volí, aby politici lid mohli podle své nejlepší vůle zastupovat. Můžeme dokonce namítnout, že řádně zvolení politici se mohli domnívat, že pro lid je vzhledem k jakýmsi mezinárodním souvislostem nejvýhodnější kvóty přijmout. A bla bla bla. A vlastně by to i – opět technicky vzato – mohlo být neprůstřelné. Jenomže má to jeden lidský háček. Když už se politik jednou domnívá, že pro lid je nejlepší z takového a makového důvodu přijímat imigranty, ačkoliv většina lidu si to nemyslí, zdá se jaksi logické, aby své rozhodnutí vyslovil nahlas. Jako to statně činí Angela Merkelová, která říká svůj názor, s nímž já sice nesouhlasím, s nímž nesouhlasí valná část Němců – ale říká ho otevřeně. A proto stále má jisté, i když kontroverzní, charisma. A o tom celá ta legrace s hacknutou premiérskou poštou je.

    http://sichtarova.blog.idnes.cz/c/490465/jak-cesti-politici-ponizene-uspokojuji-ego-nemeckeho-vudce.html?ref=viacbloger

  • Knieza Myskin

    tak toto si teraz pozrite – v sucasnosti europa(cize brusel) hulaka o neslobode slova v Polsku
    Ked sa to iste dialo pred desiatimi rokmi v opacnom garde tak boli zapadniari ticho ako vos pod chrastou
    http://echo24.cz/a/iYD58/dvoji-metr-obhajcu-svobody-slova

    Jak to – říkal – že ministr státní pokladny vydírá nezávislá soukromá média a chce si na nich vynutit změnu šéfredaktora Rzeczpospolita a nikdo o tom nepíše? To je neuvěřitelný skandál, je potřeba o tom informovat celý svět. Koneckonců se jednalo o druhý největší polský deník, nejčastěji citovaný, s tehdejším průměrným prodejem více než sto tisíc výtisků. Nato… mi po několika dnech poslal mail, že se jeho text o celém skandálu může objevit pouze na blogu. Prý, vysvětloval s rozpaky, má osoba, která zodpovídá za informace ze středovýchodní Evropy, velmi přátelské vztahy s politiky vládní Občanské platformy, především s Radkem Sikorským, a prostě nesouhlasila s otištěním.

    Mlčely noviny, specialisté a komentátoři nereagovali, nezaujalo to ani aktivisty jindy velmi citlivé na porušování zákonů a omezování svobody. Co se dá dělat, očividně si někdejší Rzeczpospolita, deník profilovaný pravicově a konzervativně, mimořádnou pozornost a obranu nezasloužil.

    Pro každého novináře, který svou práci bere vážně, je to nečekaná událost, úžasný příběh k opublikování. Avšak, opakuji, neozval se nikdo, koho by tento příběh zaujal. Brutální likvidace největšího opozičního listu nebyla očividně dost zajímavá.

    A možná je to tak, že zájem nebyl právě proto, že se jednalo o pravicový a konzervativní list? Protože se neangažoval v boji za práva homosexuálů a nekamenoval oponenty Bruselu a Evropské unie? Protože jeho autoři bránili křesťanství a církev a neviděl v nich zdroje násilí a utlačování? Protože se na rozdíl od většiny polských médií nezabýval výhradně podporou vlády a pranýřováním opozice? Samozřejmě, šlo právě o to. Konzervativní pravice nemá právo existovat, a pokud ano, tak jedině v podobě jakési výstřednosti způsobené nedopatřením osudu. V hlavách západních korespondentů zpustošených ideologickými a levicovými nesmysly je konzervatismus jako dvouhlavé tele. Kuriozita hodná výsměchu. Něco co se nezkoumá, ani se tomu nepokouší porozumět. Nenaslouchá se tomu, ani se tomu nedává slovo.

    Během posledních týdnů čtu tolik textů nejrůznějších západních znalců na téma Polska, ale, znovu jakoby náhodou, se jejich názory opírají výlučně na výrocích lidí spojených s deníkem Gazeta Wyborcza nebo týdeníky Polityka a Newsweek – tedy tituly liberálního mainstreamu. Poprvé po 26 letech, po roce 1989 vyhrála v Polsku pravice, ale její vítězství je komentováno výhradně z pohledu novinářů spjatých s poraženým establishmentem. Zdravý rozum říká, že by teď fronty západních novinářů měly stát i u publicistů s pravicovými názory, kteří by pomohli porozumět posledním událostem v polské politice. Nic z toho.

    Opakuji tedy, když slyším o protestech západních novinářů nebo obránců lidských práv, kteří jsou pobouřeni domnělým porušováním svobody slova v Polsku, pukám smíchy. Kde jste byli během těch let, ptám se, kdy nebyli kritici vlády puštěni ke slovu, byl jim komplikován život a někdy byli dokonce šikanováni. Kde jste byli tehdy? Copak jste neviděli čistky ve veřejnoprávních médiích? Nátlak na média soukromá, která se pokoušela o nezávislost? A když už jste to neviděli a mlčeli, nyní k vám mám upřímnou prosbu, jděte se vycpat. Vaše rozhořčení a protesty stojí za starou belu.

    Autor Pawel Lisicki je šéfredaktorem týdeníku Do Rzeczy. Text byl publikován na jeho blogu na portálu Wirtualna Polska. Redakčně upraveno, překlad Lukáš Skraba

  • …..“….ale štátnika vedomého si zodpovednosti pred svojimi potomkami….“
    Vážně? By mě celkem zajímalo, od kdy je cesta do přímého koloniálního vazalství pod USA bráno jako státnicky prozíravé a dokonce před potomky obhajitelné.

    • RUDOLF…

      asi tak…

      schizofrenia sucastnej stupidnej Polskej vlady prameni z predstav o akejsi „dolezitosti“ PL a ich mokreho sna o „liderstvo“ strednej a vychodnej Europy…

      Polsko NIKDY nebude ani lidrom, ani pokrokom a doteraz smrdelo a smrdi stale len a len od USA anus-recto, kam patria…

      • bryndzova haluska

        presne tak, ja poliakom neverim ani slovo, kaczynskemu uz vobec nie, jedna vec je co rozpravaju politici a druha co budu konat, ono tieto recicky predvolebne to je proste saskarada nic ine, to ako keby som mal verit nasmu fickovi a jeho peknym recickam o imigrantoch, poliaci robia momentalne usa agendu, ako natlak na eu, ono to mozno znie divne, ale usa politika celu imigraciu spustila a takisto ju umyselne vytvorila, ale takisto nasledne aj podporuje akoze opoziciu vo vnutri eu aj cez kone ako anglicko a polsko, tu nejde o nic iba o oslabenie eu ako celku kde usa bude moct byt omnoho silnejsim hracom, proste oni nie su za rozpad ale za jeden nefungujuci aparat cez ktory presadia cokolvek,

  • Poľský postoj k EU má logiku pre každého, kto háji záujmy občanov a národa. Dnešná politika Bruselu nie je v záujme občanov ani národov EU. V žiadnom štáte, ktorý o sebe trvdí, že je suverénny nemôže byť prípustné, aby verejná mienka bola tvorená sieťou zo zahraničia financovaných „neziskoviek“ prostredníctvom súkromných alebo dokonca štátom financovaných mainstreamových médií (ani nehovorím o prerastaní týchto štruktúr do politiky, tajných služieb atď). Nezávislosť štátu je fraška, ak jeho ideológia je tvorená a prezentovaná rôznymi „nezávislými“ expertmi.
    Čo sa týka vzťahu Poľska k Rusku – Poľsko v minulosti len platilo za svoje expanzívne ambície (napr. voči Rusku po revolúcii 1917, ale aj voči Československu po Mníchovskom diktáte). Pred druhou svetovou vojnou sa Poliaci nechali oklamať Anglickou zárukou spojenectva a ochrany (evidentne sa nepoučili z príkladu Československa) a využiť od Angličanov na otvorenie cesty pre Nemecký útok na Rusko. Z Ruskej strany bolo zabratie časti ich územia bezpečnostná nevyhnutnosť, ak nechceli mať Nemecko priamo pri svojich hraniciach (keďže každému bolo už v roku 1939 jasné kto je pre Hitlera hlavným cieľom). Určite nechcem tvrdiť, že Stalin bol neviniatko, ale podľa mňa Poliakom vo vzťahu k Rusku chýba sebareflexia. Keď už nič iné, tak nebyť Rusov, hovorí sa dnes v Poľsku zrejme po Nemecky a Poliaci by boli maximálne občanmi druhej kategórie. /Chápem však, že výklad histórie v poľských médiách bol v posledných 25 rokoch silne protiruský a to sa muselo odraziť aj na verejnej mienke – nevraviac o protiruskej kampani zo strany EU v poslednej dobe/.
    Poliaci sa žiaľ takisto nepoučili z predchádzajúcich paktov so západom. Spojenectvo s USA vyzerá pragmaticky len naoko. Tak ako kedysi Angličania, aj Američania ich bez váhania obetujú, ak by to prospelo ich globálnym záujmom. Neviem si predstaviť ako by základňa NATO zvýšila bezpečnosť Poľska, keď skôr bude dôvodom na útok v prípade konfliktu Ruska s USA.

    • Knieza Myskin

      To co uniklo z ceskych kruhov je hnus, ak je to pravda
      Zamerne hladaju sposoby ako zmanipulovat cesku verejnost opacnym smerom

      Poliaci mozu byt hrdi na to ze si zvolili takychto ludi ako Kaczynsky. ten prejav nemal chybu – jasne argumenty a odpovede

    • Knieza Myskin

      http://echo24.cz/a/iYwEB/polsko–zlobivy-zak-ale-kandidat-na-vylouceni

      Tak proč to včerejší jednomyslné hlasování v komisi proti polským konzervativcům? Myslím, že to je zbrklá reakce na celkovou politickou situaci uvnitř Unie, jak vykrystalizovala za poslední rok. A že nejde jen o výchovu Poláků, ale preventivně celé tzv. Visegrádské skupiny.

      Kdo nevěří, měl by si obstarat včera publikovaný text Viviane Redingové (například na stránkách německého listu Die Welt). Redingová je bývalá členka Evropské komise, která včera použitou proceduru před necelými dvěma roky vyvinula. Její text vypadá v prvním plánu jako vášnivý útok proti Kaczynskému a Orbánovi, proč ne, ale čtenáři si z něj odnese dojem, že zradil celý Visegrád. Památný je komentář už od prvních slov: „Hospodářská krize, krize státních dluhů, uprchlická krize. EU nemá klid. Ale k nejnebezpečnější krizi se dnes schyluje ve střední a východní Evropě. Vzniká tam nesvatá aliance duchovního žháře a maďarského premiéra Orbána s reakcionářem Kaczynským, který tahá za nitky nové polské vlády.“ V další větě se prosté zmínky dočkají ještě Fico a Zeman, a pak už se píše o „kdysi proevropské visegrádské skupině“. Prý že zmínění politici chápou „toleranci a solidaritu“ jen jako jednosměrnou dálnici. Tolerance, jistě, tím se myslí zacházení s Ústavním soudem, polskými novináři a opozicí, ale co ta solidarita? A tady jsme doma – nedostatek solidarity je přece neochota V4 podílet se na přerozdělování migrantů uvnitř EU.

      Na podzim 2015 přišlo něco zlomového. Poprvé od roku 1989 se státy V4 (byť s různou měrou odhodlání) veřejně vzepřely Bruselu a Německu, a víceméně všechny najednou. To nebyl osamělý český odpor k fiskálnímu paktu ani osamělý polský odpor k Lisabonu. Toto skupinové vypovězení poslušnosti směřuje, ať už chceme nebo ne, vůči Německu, a německá politická reprezentace, která se pokládala za advokáta i poručníka visegrádských zemí v EU, to nenese dobře.

      V posledních měsících nabízejí velmi zajímavou četbu internetové diskuse na těch německých serverech, kde pod články o uprchlické vlně čtenářské diskuse ještě nezavřeli. Nápadně často v příspěvcích německých čtenářů zaznívá jakási pro-východevropská nota, zhruba v následujícím duchu: Osteuropa je poslední výspa rozumu; to by mě před deseti lety, když se EU rozšiřovala na východ, tedy nenapadlo, že k Východoevropanům budu vzhlížet s obdivem; když to takhle půjde dál, budu ještě za pár rok žádat o azyl v: Polsku, Česku, Maďarsku, na Slovensku.

      Je pravděpodobné, že německý establishment tyto čtenářské diskuse pozorně sleduje (v jistých momentech to taky byl málem jediný prostor, kde si Němec přečetl jiný názor). Objevily se zprávy, že v některých redakcích nasazovali praktikanty, aby s rozhořčenými čtenáři polemizovali z pokrokových pozic. Každopádně odtud není daleko k představě visegrádských zemí jako útočiště, kam se uchyluje duch reakce, aby se tam přeskupil a po čase zahájil protiútok. Nechci tvrdit, že takhle explicitně v Bruselu, v komisi, v Bundestagu přemýšlejí, ale podvědomí je i v politice silný faktor. A hlavně těžko dnes hledat lepší vysvětlení, proč se proti Varšavě vytahuje takový kalibr.

Napísať odpoveď pre myskin Zrušiť odpoveď