Prof.Piťha: “Sme vo vojne – s islamom”

pitha2

Na Trnavskej  univerzite bola dňa 9.6.2016 prednáška a diskusia prof.Pithu (bývalý český minister školstva) o islame a imigrácii.

Kompletný text celej prednášky , ktorý bol rozdávaný najdete tu

https://www.postoj.sk/13734/ako-liberalizmus-zabil-pravdu

Rád by som sa pristavil pri tých najdôležitejších bodoch, vychádza totiž z celkového pohľadu a vývoja západnej civilizácie.

Ludskoprávna  degenerácia myslenia

Pojem základních lidských práv byl v historii evropského práva znám dávno. Jeho uvedení do právního myšlení se přičítá Thomasi Jeffersonovi (1763-1826) a/nebo Johnu Lockovi (1632-1704). Ve skutečnosti však tento pojem poprvé použili dominikáni při velké právnické rozpravě, kterou vyvolali kvůli zločinům proti lidskosti. Učinili tak na základě relací svých misionářů, kteří referovali o zrůdných způsobech jednání Španělů s domorodci v Jižní Americe.

 

 

Vraťme se k Deklaraci a podívejme se na její další vývoj. Pod velkými lobbistickými tlaky byla nejrůznějším způsobem doplňována, zjemňována a rozšiřována.

 

Jednou o právo ženy na rozhodování o vlastním těle, známým jako potratový zákon, popřípadě kohokoli o ukončení vlastního života, známý jako zákon o euthanazii.

 

Podruhé o práva menšin často velmi zvláštního ustanovení (pacienti, lékaři, řidiči,?), až se tato listina stala život zmrtvující právní autoritou, která ve jménu lidských práv a svobod škrtí rozum zachovávající většinu, která přitom má na všechny menšiny s jejich právy vydělat.

Myslím si, že nejsem rasista ani nacista, ani šovinista ani náboženský fanatik, ale jsem přesvědčen, že celá tato lidskoprávní hysterie, která si vynutila politickou korektnost, tj. znemožňuje věcně mluvit, je neštěstí.

 

To, že může být kdokoli stíhán ? záminka se najde v monstrózní spleti zákonů snadno ? považuji za cestu k anarchii.

 

Prohlásit, že otec, který v půl dvanácté vezme klukovi mobil a pošle ho spát, nebo že babička, která plácne dvouletou vnučku přes prsty, když si znova a znova chce sáhnout na rozpálená kamna, se dopouštějí týrání, považuji za výrok proti záměru zákonodárců. Ti by totiž sotva zmíněného otce a babičku označili za válečné zločince a postavili vedle Eichmanna, Himlera, či krvavé Elzy.

 

 

Listina lidských práv a svobod je dnes postavena na hlavu a otevírá legální cestu k porušování právě těch nej-nej-základnějších práv člověka, třeba práva žít a narodit se. Dosti o tom.

Problém imigrantov

Je tomu, bohužel, tak, že do vyhrocené situace jsme se ? upozorňuji, že skoro všichni ? probudili z líbezných snů ukolébaní ve volně se pohybující síti utkané z dlouhotrvajícího nadbytku sociálních států. Není divu, že se teď chováme jako chroust, který spadl do podmáslí. Jednoduše si nevíme rady.

 

Nemluvit o realitě války a zastírat si ji mi připomíná chování dítěte, které si ručníkem zakryje tvář a myslí si, že je nikdo nevidí, protože ono samo nevidí nikoho. Je trestuhodným, že se slovo válka nesmí vyslovit.

 

Konflikt, střet zájmů, dramatické události, mezinárodní krize jsou výrazy, které patří do schématu míru a dají se řešit jednáním. Jenže jsme ve válce. Uvažovat ve schématech míru je nemístné.

Je třeba uvažovat v termínech války. Z toho mi vyplývá, že se máme starat o hranice a suverenitu. My se však zabýváme otázkou migrantů, což je strašný, ale odvozený problém.

Sme vo vojne, preto treba hranice brániť a chrániť

Hranice je třeba střežit a hájit. Suverenitu vyjádřit právními předpisy, především vízovou povinností. Hranice je ve válce linie pevně vojensky střežená. Za ní jsou nepřátelé. Na hranici se střílí. Výjimku tvoří člověk s bílou vlajkou, člověk s rukama vzhůru a beze zbraně. Protože bohužel bojují i ženy a dokonce děti, nelze je vyloučit.

Lidé, kteří přicházejí z území nepřítele, buď útočí, nebo jdou dobrovolně do zajetí. Jsou proto eskortováni do střežených táborů a upozorněni, že při pokusu o útěk se po jediné výzvě střílí. Tam jsou identifikováni. Pokud mají doklady, ověří se jejich pravost. Čas pobytu v běženeckém/zajateckém táboře je vymezen.

Po jeho uplynutí dostává každý vízum určitého charakteru nebo je eskortován před hranici, kterou přestoupil. Je-li usvědčen z diverze, je uvězněn. Tvrdí-li utečenec, že prchá do jiné země, budiž v uzavřeném vozidle vojensky eskortován a předán příslušným orgánům na hranici cílového či tranzitního státu.

Ako to funguje, keď je vojna ?

Až doposud nepadlo jediné slovo o charitě a milosrdenství. Pochopitelně, že mají své místo, ale nemůžeme o nich uvažovat jaksi odděleně, a to ve schématu míru. Milosrdenství v době války se projevuje teprve po skončení vojenské operace. Zajatí nejsou týráni, ponižováni, dostávají stavu války a zázemí odpovídající základní zajištění.

Ať je velkorysé! Příděl jídla však bude asi polovina toho, co je dávkou na muže a den těch, kdo hájí hranici. Žádné peníze nepotřebují. Dostanou-li vízum, je jejich sociální zajištění jasně vymezeno a podmíněno prací, která jim samozřejmě musí být nabídnuta.

To vše jeví se mi jako jasné a věcné. Včetně toho, že každý, kdo koná proti těmto příkazům, dopouští se velezrady, popř. válečného zločinu proti lidskosti a je podle toho rychle potrestán.

Nie je čas na neplodné debaty keď treba brániť vlasť

Obrátí-li se kterýkoli člen na ostatní s žádostí o vojenskou pomoc, protože se cítí ohrožen, jsou ostatní povinni tuto pomoc poskytnout. Neposkytnutí pomoci je zrada, a tedy přeběhnutí k nepříteli.

Nešilhejme po neutralitě. Není možná. Přejít na druhou stranu znamená vydat se všanc úhlavnímu nepříteli. Za takto vyhrocené situace není možné hledat akademická řešení a na konferencích (kvazi) odborníků debatovat o modelech soužití a prolínání kultur.

 

Problém je až příliš aktuálně reálný. Akademici zaspali a jsou čtvrtstoletí pozadu nebo vedle. Opakuji, že jsme ve válce a armády čekají na povel.

 

Navíc akademické úvahy podporují, resp. zakrývají nerozhodnost vlád a způsobují, že pod dojmem hrůzných zpráv (uřezávání hlav) emotivně vznikají fanatické návrhy, příp. i pokusy převzít obranu do vlastních rukou.

Tím se pak vytváří živná půda i nerozvážný dav pro schopného organizátora, který se brzo promění v diktátora-zachránce.

Politici nekonajú, pretože sa boja

Předně je třeba odlišit uprchlíky válečné a ekonomické. Vezměme nejdřív uprchlíky ze Sýrie a předního Východu.

Kdo může rozhodnout o vydání víza a ověřit pravost dokumentů? Jedině BIS.

Jak jednat ve válce, která se vymyká z rámce dosud platného mezinárodního práva? Útočníkem je ?islámský stát?, který státem není. Je seskupením po celém světě rozsetých teroristických organizací a center. Mnoho příslušníků tohoto hnutí má řádné občanství ve státech, které se brání.

Co, právně vzato, je ozbrojený útok na teroristické základny v jiném suverénním státě?

Jak odlišit vojáka protistrany od civilisty a jak vůbec určit, kdo stojí na které straně? Kdo jsou plně vycvičení lidé bez uniforem vybavení vojenskou technikou armády určitého státu?

V jakých kleštích, s jakými záměry, jakými prostředky a pod jakým dozorem se ocitají a jednají politici?

Porovnajme si to s Anglickom za vojny. Tieto slová mnou vyslovene otriasli.

Chce-li někdo změřit míru bezhlavosti široce otevřené náruče pro migranty, ať si to porovná s Anglií na počátku 2. světové války. Řekl by W. Churchil: Musíme velkoryse přijímat uprchlíky z Německa, je to naše humanitární charitativní povinnost?

Ako teda postupovať?

Z důvodů lidskosti je třeba běžence ošetřit, nasytit, vybavit nejnutnějším a po časově omezené krátké rekonvalescenci vrátit zpět.

Môžeme si za to sami ?

Čím víc hledám řešení, tím více shledávám, že jsme si všechny současné problémy vytvořili sami, protože jsme se pasovali na organizátory globalizace a nutíme všechny, aby přijali náš model společnosti jako to nejlepší a jediné správné. Přitom se rozpadáme a vymíráme.

Je to právě naše autoritativní představa, že věci jsou a budou takové, jak my je určíme, co nás teď nejvíce ohrožuje. Při šachové partii není možné protihráči nařizovat, jak má táhnout.

 

Je to vojna náboženstiev a ideí.

Současnou válečnou situaci vidím v podstatě jako střet tří náboženství.

Jeví se mi, že bez Boha nelze obstát v náboženské válce, do které jsme se dostali. Zlaté tele není ani dost velké, ani dost silné, aby podle přání globalistů udělalo pořádek.

Nakonec malou poznámku. Role křesťanských církví v této situaci vystupuje do popředí. Protože církev není tvořena hierarchií, ale je to společenství všech věřících, které hierarchie toliko řídí a vede, záleží na věřících, jak zcela osobně zvládnou svůj úkol. Je dvojí.

 

Předně nezradit, ale prohloubit svou víru. Znamená to zároveň nezradit svou vlast jako teritorium, v němž žijí.

 

Druhým je povzbudit ostatní a dávat jim naději. Úkolem křesťanů je, aby doslova vrátili odmítaného Boha na zem a předvedli, co je to život z víry. Že to jsou statečné činy a obětavé skutky vedoucí k pokoji. Katolíci si musí uvědomit, že stojí v boji za své rodiny, děti, domovy.

A na záver

Vše totiž nasvědčuje tomu, že válka i nezastavitelná krize většiny proběhnou. Pak na troskách dnešní skutečnosti začne budování nové společnosti pro novou situaci. V každém případě bude to nové stavěno z prvků toho starého.

Problém budoucnosti leží v tom, k čemu budoucí generace sáhnou.

Může to být to nejhorší, totiž plastiková současnost a lidství zbavení lidé, jaké tvoří a pak ovládá Zlo, vždy dočasně reprezentované nejchladnějšími mozky dané chvíle.

Na druhé straně se může sáhnout k tomu nejlepšímu a navázat na kvádry a desky z pravých kamenů, které stále ještě určují základy zachované z dřívějších epoch lidské společnosti.

Zmíním jen dva nejdůležitější: Mojžíšovy desky zákona a radostnou zvěst o vzkříšení Ježíše Krista, který sám sebe označil za kámen nárožní.

Dávam do pozornosti aj starší text    prípadne ďalšie  jeho texty.

http://pravyprostor.cz/petr-pitha-politika-pod-heslem-neco-za-neco-je-zjevnym-odklonem-od-pravdy/

http://pravyprostor.cz/petr-pitha-ii-soucasne-zakonodarstvi-dela-z-lidi-cvicena-cirkusova-zvirata/

http://pravyprostor.cz/petr-pitha-iii-neni-zadna-migracni-krize-je-valka/

http://pravyprostor.cz/petr-pitha-iv-na-troskach-dnesni-skutecnosti-zacne-budovani-nove-spolecnosti/

https://video.aktualne.cz/dvtv/knez-pitha-dzihad-je-genocidni-valka-mozna-ji-ridi-lide-kter/r~4998f51ac43011e5aa720025900fea04/?

Mé srdce není tak chmurné, jako mé varovné řeči … prof. Petr Piťha, Praha 13. 11. 2015

Po prednáške bola diskusia. V rámci diskusiu doslo na kard Schonborna a jeho slniečkársky postoj, ba aj napomínanie slovákov. Prof Piťha sľubil že sa s ním kardinálne porozpráva. Zdá sa, že slovo dodržal, pretože kardinál Schonborn v poslednej dobe hovorí o imigrácii oveľa rozumnejšie ako predým. Dotkol sa aj historie a vzájomnej pomoci Slovakov a Cechov v dejinách, ktorých vzťah nakon dospel k rovnoprávnosti dvoch samostatných státov

 

 

11 komentárov

  • Knieza Myskin

    Milý příteli,

    položil jsi mi otázku, jaké zaujmout stanovisko k současné situaci. Samozřejmě si tuto otázku kladu také. Je to na můj vkus trochu moc, ale v žádném případě nebudu dělat nějaké prohlášení nebo dokonce provolání. Tím bych vstoupil do toho, co se mi tak nelíbí. A taky – lidi mají rozumu dost, aby věděli, co mají dělat. Pro sebe jsem uvažoval následovně.

    Že je v naší společnosti mnoho špatného, víme všichni. Narážíme na to každodenně. Teď řešíme trapnou otázku oslav 28. října. Prvé, co na sporu vidím, je, že se, jako u nás teď vždy, vůbec nejedná o 28. říjen, ale o jiné věci. Nejprve se pokusím situaci popsat, abych ji mohl věcně uchopit. Co opravdu víme? Nikdo ne dost, ale všichni tomu plně rozumí. Nikdo z aktérů nakonec nemluví pravdu. Je jedno, zda proto, že někteří mluví pravdivě, jako pan Brady, ale neznají celé pozadí sporu a netuší, jak jsou manipulováni a k čemu jsou využíváni. Jiní aktéři jednoduše lžou. Dnes se říká mlží. Média kombinují obojí. Prožíváme vášnivou, až nenávistnou kampaň. V ní se celá společnost jednak polarizuje, jednak upadá ještě hlouběji do chaotického stavu, ve kterém už dávno je.

    O co jde v dané kampani? Spor není o pana Bradyho a jeho vyznamenání. Je urážlivě trapné, čemu je tento České republice věrný starý člověk s krutou minulostí vystaven. Každého slušného člověka to naplňuje nechutí, každého slušného Čecha hanbou. Alespoň já to tak pociťuji. Ve skutečnosti jde o Dalajlamu. Kdo je Dalajlama? Je to figura spíše politická, než náboženská a duchovní. V pražské přednášce se ztotožnil s marxismem v podobě Komunistického manifestu. Slyšel jsem několik jeho přednášek v rozmezí třiceti let. Nikdy mě nepřesvědčil o své duchovní opravdovosti. Náboženské formy a rétoriku ovšem ovládá dokonale.

    I o tohoto muže jde jen prostředečně. Je totiž jasné, že jde o přípravu, resp. zahájení předvolební kampaně prezidentských voleb (hradní strana z toho už i druhou stranu osočila). Prezident v kampani brání bez skrupulí své stanovisko v ekonomické mezinárodní politice, která je očividně proruská a pročínská. Pan prezident, bohužel, svým pojetím prezidentského úřadu způsobil, že státní svátek je pravidelnou ostudou a vyvolává tak reakce, které jsou vedeny ne s rozmyslem, ale v emocích pragmatického egoismu. Nevím, čeho chce kdo dosáhnout, ani k čemu je zaměřeno čí ego. Nevím, za koho se kdo pokládá a vydává. Ale bez ohledu na populistickou rétoriku pozoruji, že nikdo z vystupujících aktérů této protihradní fronty nemá zájem o to, čím je pro nás obsah pojmu 28. říjen. V tom se chovají stejně jako hradní strana.

    Ponechám stranou, že z hlediska mezinárodně-politického je tu viditelné otevření ČR směrem do Ruska a Číny. Chvilkový nezájem USA o tuto orientaci je dán předvolebními debatami o budoucím prezidentu. Jakmile se kdokoli z kandidátů octne v Bílém domě, rychle se k našemu odklonu na Východ vrátí.

    Domnívám se proto, že je třeba se k tomuto svátku postavit s potřebnou občanskou zodpovědností a trvat na tom, že Vladislavský sál, Pražský hrad, prezident, parlament, ústava, státní vlajka atd. jsou tím, čím být mají. Na tom nic nemění, kdo právě na Hradě sedí, nebo jak se chová. Státní symboly jsou totiž tím, co garantuje, vytváří a uchovává identitu státu. Nectít a tím spíše zpochybňovat či zneuctít tyto symboly je také zřejmou urážkou všech, kdo pod těmito symboly a pro ně položili své životy.

    Chceme-li tedy hájit symboly a ideály své země, musíme se postavit buď nad rovinu debat, v nichž se naše elity střetávají, nebo se dostat pod ni. Běžný občan samozřejmě zaujme postavení v rovině pod problémem, protože ho vidí konkrétně v chodu běžného života. Když takové postavení, které považuji za oprávněné, zdůvodněné a vlastně jediné správné, zaujme, bude za to určitě kritizován svým okolím jako obojaký, nerozhodný a zbabělý. Musí se sám obhájit, nebo trpělivě nést takovou křivdu. Významný člověk, známý pro svou autoritu či funkci se do roviny pod problémem nemůže stáhnout. Musí se tedy dostat nad věc. Tam ovšem ho čeká za onen jediný možný a správný postoj, který v žádném případě není neutrální, skandalizace z obou stran. Obě strany se totiž shodují v tom, že věcný názor nemohou připustit. Onen správně uvažující člověk nad věcí totiž kritizuje obě strany bez rozdílu, což pochopitelně není neutralita ani nerozhodnost. Je to rozhodnutí pro zdravý rozum a projev občanské zodpovědnosti za stát a demokracii.

    Doufám, že jsem odpověděl jasně. S pozdravem „ať ožije zdravý selský“

    http://www.ac24.cz/zpravy-z-domova/9068-pitha-profesor-dalajlama-duchovni-marxista

    • Knieza Myskin

      Uznávaný lingvista Piťha přináší zásadní projev: Našimi nepřáteli jsme my sami

      Lidé, lidé,

      Dovoluji si vás oslovit tímto nejvyšším možným titulem, protože člověk je obrazem Boha a je ozdoben výsostnými znaky: rozumem, svědomím a zodpovědností. Sešli jsme se tu, abychom vzpomenuli obětí válek a totalitních režimů, zejména toho, který je nám historicky nejblíž. Dnešní pietní slavnost dostala jméno Mene Tekel.

      Tato tajemná slova se objevila na zdi paláce Nabukadnesorova syna, když hodoval a zneuctil posvátné nádoby odcizené z Jeruzalémského chrámu. Oznámila pád jeho říše, protože se nepoučil z příběhu vlastního otce.

      Jsme přitom na místě, které je symbolem našich národních dějin. Je to chrám, který po staletí vznikal podle přesně stanoveného řádu a stal se ztělesněním ideálu, který vedl naše otce a dědy. Sama o sobě tato katedrála oním ideálem není, protože ten stojí vysoko nad ní směrem označeným odvážně vzpřímenými věžemi. Odtud k lidem promluvil Bůh. Slyšeli jsme jeho slova platná pro Izraelity v zajetí stejně jako pro stavitele tohoto chrámu. Jsou bolestně platná i dnes. Odtud k nám poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby nám ukázal, kdo jsme. Že jsme lidé, jen lidé spěchající ke smrti. Ale také, aby nám zvěstoval, že ideálem člověka je být obrazem Boha. Podobat se Kristu. To je pravda života, celý jeho smysl – jít k tomuto ideálu.

      Pokaždé tu někdo mluví. Dnes ten úkol připadl mně. Je mi úzko, protože mluvím před Vševědoucím, a uvědomuji si, že nestojím před vámi, ale před těmi, kdo pro tento ideál, pro pravdu života, byli schopni svůj pozemský život nasadit. Dělat to pro sebe by nedávalo smysl. Život se pokládá za druhé. Ti, na něž tu myslíme, to udělali kvůli nám. Je mi určeno promluvit. Zde jsem, abych konal, co mám konat.

      Více než vzpomínat, je třeba se poučit. Ti, o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět. Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede – naše kultura se rozpadá a vymíráme. Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže. Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.

      Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě, když se zvednou vlny. Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za který by někdo byl ochoten zemřít. Jsme věru ubozí a směšní. Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, neboť je zcela logické, že když odhodíme své křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i člověka, protože přestaneme vědět, jak má vypadat. Jak si nás muslimové mohou vážit, když oni mají Boha a my žádného nemáme. A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě navzájem. Hovoříme o míru, chceme ho bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani mezi sebou. Chceme zachránit spravedlnost, ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají ze slušnosti.

      Vím, co teď nastane, co uslyším. Má slova narazí na zeď sobecké spokojenosti, která je jako křivé zrcadlo. Všechno překroutí. Kdybych řekl jakoukoli moudrost, ozvěnou se ke mně vrátí fráze prázdnější než žvást opilce. I kdybych přinesl přímo z fronty usmrcené dítě, ozve se jen lživý nářek představitelů elit, a to takový, jaký si bude přát ke všemu lhostejný dav, který je má znovu postavit do čela. Nikdo se nezvedne, aby se šel pokusit zachránit sourozence či matku toho dítěte. Ozvou se proti mně hlasy: Na co si hraješ? Nečárej čerty na zeď!…, až zazní protest: Ten blázen nakonec způsobí válku – umlčte ho! Ale já se hrozím toho, co si připravujeme a přivodíme. Našimi nepřáteli nejsou ani Arabové ani Ukrajinci ani Rusové a vůbec nikdo. Stačíme si sami, protože si nevážíme zákona života, zapomněli jsme, že život je láska a láska je oběť. Život bez nich nedává smysl. A to je, na co můžeme zahynout. Neměli bychom žádné nepřátele, kdybychom byli jako tato katedrála, poutáni k sobě pevným řádem, a byli bychom váženi a ctěni jako tvůrci. Jenže my nic nevytváříme, protože za sebe necháváme jedny pracovat a druhé myslet. Podle pokynů shora jen posunujeme dílo těch zdola. Nemáme proč žít. Jsme tu zbyteční. Kdybychom takoví nebyli a byli platnými lidmi, neodvážili by se nás nepřátelé ohrozit, protože bychom byli pevnější, než oni. Naší cestou je návrat k rozumu a jeho zkáznění a důsledné, věrohodné, hluboce žité křesťanství.

      Nemohu mlčet. Byl jsem vyzván, abych promluvil před Bohem a mrtvými předky, a to ve chvíli, kdy se nás cizinci s úsměškem ptají: Co vy jste vlastně zač? Nemohu mluvit za druhé, ale odpovím za sebe, byť se chvěji:

      Vyznávám, že jsem běloch, uznávám odlišnost lidských ras, a tudíž lidskou důstojnost všech, ale odmítám zčernat či zežloutnout a změnit proporci a barvu svých očí.

      Jsem muž, který může zplodit, ale nemůže porodit dítě, a proto trvám na spořádané, trvající rodině, neboť je to základ společnosti a záruka výchovy. Trvám na tom, že muž a žena jsou odlišní ve stavbě těla i biologické funkci, že žena je slabší a vzácnější než muž, který ji má chránit, milovat a vážit si jí.

      Jsem zatím zdravý a budu pomáhat nemocným, ale odmítnu fňukání slabochů, kteří se na nemoc jen vymlouvají.

      Jsem zároveň bohatý i chudý. Svůj chléb si dosud vydělávám a mám ho dost, abych se podělil, ale odmítám živit lenochy. Mám mnohem méně než skutečně majetní, nezávidím jim a radoval bych se, kdyby svůj majetek užívali rozumně.

      Jsem Evropan, protože jsem Čech. Narodil jsem se českým rodičům, vyrostl v české zemi a beru vážně bídu i slávu svého národa. Odmítám se rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury.

      Jsem křesťan, uctivý k lidem jiného náboženství či názoru, a vím s určitostí, že se jimi budou řídit v celém svém jednání. Ale hlásím se pevně ke svému křesťanskému Bohu a řádu, který stanovil, protože je moudrý, spravedlivý a k lidem soucitný.

      Jsem člověk, vděčný za své lidství a hrdý na svou tvář. Jsem člověk, jmenuji se Petr Piťha a nejsem nějaké 361106/038 rodné číslo ani 37-22/015 identifikační číslo oprávnění, ani PIN ani VIPN ani jakékoli jiné číslo.

      Jsem člověk, protože mám svědomí a nesu zodpovědnost. Jsem člověk a jako člověk chci také zemřít. Amen.

      Petr Piťha
      http://www.svetkolemnas.info/novinky/domaci/2166-uznavany-lingvista-pitha-prinasi-zasadni-projev-nasimi-neprateli-jsme-my-sami

  • Islámský stát bují přímo za plotem EU, nové bojovníky cvičí v Bosně
    11. dubna 2016 20:39

    Bosna a Hercegovina by se v příštích letech mohla stát evropskou baštou teroristů z Islámského státu. Džihádisté na Balkáně verbují nové bojovníky, budují tajné skrýše i první výcvikové tábory. Věří, že po vstupu Chorvatska do schengenského prostoru by odtud mohli nerušeně plánovat útoky v západní Evropě.

    Někde už dokonce fungují základní výcvikové tábory, aby noví bojovníci na Blízký východ neodjížděli bez zkušeností.

    „Rekruti jsou cvičeni ve specifických technikách zabíjení včetně řezání hlav,“ stojí v aktuální zprávě Europolu, která se zabývá líhněmi džihádistů v balkánských zemích. Jeden z výcvikových táborů funguje třeba v horách nad vesnicí Donja Bočinja. Reportéři MF DNES oblast navštívili loni na podzim (více se dozvíte ve fotogalerii).

    V některých horských vesnicích už černé prapory Islámského státu vlají přímo v ulicích a jeho verbíři prakticky nemají důvod se skrývat.

    „Nad Bosnou povstal překrásný džihád. S dynamitem na prsou si dláždíme cestu do ráje. Amerika bude z boží vůle rozmetána do základů,“ zpívá už dlouhá léta radikální islámský duchovní Bilal Bosnić.
    https://www.youtube.com/watch?v=_c8fNpD7n14

    Další z jeho rekrutů Emrah Filipović je už přes dva roky mrtvý. Ještě několik měsíců po jeho smrti duchovní bez obav poskytoval rozhovory zahraničnímu tisku, v nichž chválil třeba vraždy amerických novinářů. Zbytky nemuslimského obyvatelstva na severozápadě Bosny mezitím vyzýval k placení daně za život.(dzizja tzv platenie “za ochranu”)

    Bosna a Hercegovina poskytuje islámským radikálům útočiště, kde se snadno schovají, kdykoli je potřeba. Stát s více než milionem muslimů se dodnes plně nevzpamatoval z občanské války v 90. letech. Etnické konflikty vedly k vzniku křehké federace a autonomních území, kam státní policie nesmí vkročit bez svolení nezávislých úřadů.

    Kombinace byrokratických koleček a mnohdy podplacených úředníků vede k tomu, že se o blížící se policejní hlídce zločinci včas dozvědí. Země je přitom díky svému kulturnímu dědictví turisticky atraktivní a její vláda se netají ambicemi zařadit se mezi vyspělé evropské státy. Letos v únoru podala oficiální přihlášku do Evropské unie (více se dočtete zde).
    Bosna poslouží jako brána do Schengenu, spoléhají teroristé

    Sousední Chorvatsko už členem EU je a výhledově by se o něj měl rozšířit i schengenský prostor bez kontrol na vnitřních hranicích. Právě na to podle německých novinářů někteří islamisté v Bosně čekají – mohlo by to být jedním z hlavních důvodů, proč zprávy o vlajkách Islámského státu přicházejí právě z okolí příhraničních měst jako Bužim či Velika Kladuša.

    Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/bosna-zakladna-dzihadu-v-evrope-d34-/zahranicni.aspx?c=A160411_141114_zahranicni_mlb

  • Krásna ukážková cenzúra tu funguje. Všetky názory, ktoré nie sú iné ako má autor sú zmazané!!!

    • Matej – je mi ľúto, ale roky sa mne nepodarilo v mainstreamových médiách uverejniť ten môj iný názor. Tento priestor je protiváha – a je správne kontrolovaný – ako ten náš dom, naša krčma. Ale poprosím ťa – uveď v mainstreame zopár svojich komentov – a hlavne – skritizuj tento web – neziskovky na to prostriedky a priestor majú. Hádaj, prečo ti tú tvoju “objektivitu” neuverejnia? Inak – môžeš rovno napadnúť admina, že uverejňuje to, čo uverejňuje – informácie sa tiež riadia výberom tém – navrhni – recept na výrobu tureckého medu a zmrzliny – pre mňa sú to objektívne pochúťky – aj kotlík baranieho gulášu s kilom cesnaku. Ale toto už tisícročie vyrábajú ľudia bez ohľadu na nejakú ideológiu.

  • Aby som trochu názorovo vyvážil tento článok ako nás kresťanstvo zachráni pred islamom, tak tu dám toto video
    Ak sa chce Európa zachrániť pred islamom, musí zlikvidovať kresťanstvo

  • Myskin! – ked vyriešime CIA chemtrais nálety = Kiskovu zradu, tak potom musulmanov vybavíme ľavou zadnou!

Pridaj komentár