Tomáš Haas: Na čí stranu se v konfliktním světě přidat? Na stranu toho, s kým má naše země dobrou zkušenost

Tomáš Haas

To nám píše ministr kultury, pan Herman.

Já si pana Hermana vždy vážil. A vážím si ho stále.
Tím více marně hledám logiku a vidím jasný rozpor v jeho slovech, že

“Každá rada drahá, ale člověk jako bytost s omezeným poznáním má pořád dobré vodítko ve výroku “po ovoci poznáte je”.

Pan Herman hovoří o volbě v současných konfliktech, hlavně v Ukrajinské krizi.
Pro sebe (a protože je ústavním činitelem, i pro nás) si zvolil.

Varuje nás před antisemitismem a autoritářskými režimy.

“Každá rada drahá, ale člověk jako bytost s omezeným poznáním má pořád dobré vodítko ve výroku “po ovoci poznáte je”. Nemůžeme přesně poznat každý jednotlivý případ, ale máme svou zkušenost s tím, jak někdo “jednotlivci, organizace, státy a vládci” jednal v minulosti a podle toho můžeme odhadnout, jak se chová dnes.”

Jak potom může s čistým svědomím v současném nejnebezpečnějším konfliktu v Evropě volit stranu Ukrajinské vlády. Vlády, která je tak autoritářská, že bombarduje vlastní města a vlastní obyvatele. Vlády, která se opírá o neonacistické strany, jako je “Svoboda” a “Pravý sektor” Vlády, která těmto stranám, protože se nemohla spolehnout ani na vlastní armádu, dovolila organizovat její ozbrojené bojůvky do (státem sice zřízených, ale zůstávajících pod jejich velením) Národních gard, stranických batalionů a soukromých batalionů oligarchů.

Odvolává se na “historické zkušenosti. A tak stojíme proti Rusku, které nemáme rádi, protože naše historická zkušenost vede jen k roku 1968. Nevede dál do historie, mohlo by vyjít najevo, že jsme s Ruskem nikdy v žádném konfliktu nestáli, kromě našich vojáků v rakouských uniformách v první světové válce a slovenských v druhé světové. Jediný další konflikt je ten, na který jsme dosud právem hrdi, naše legie v Rusku. Před tím, v celé tisícileté historii nic. Spolu s Rusy jsme byli (opat v Rakouských uniformách) poraženi Napoleonem u Slavkova a spolu s Rusy jsme (ve stejných uniformách) nad ním pod velením polního maršála knížete Karla Schwarzenberga a maršála Radeckého zvítězili u Lipska.
Nepřáteli Ruska jsme nikdy nebyli. A Rusko nikdy nebylo naším nepřítelem.

Proti Rusku stojíme spolu s Anglií, Francií a Nemeckem. Přidáme-li k nim ještě Italii, rovněž spojence, máme před sebou sestavu z Mnichova 1938.

Anglie a Francie se tehdy přidali na stranu Německa a předali naše pohraničí do Hitlerových rukou. Domnívali se naivně, že tím je vše vyřešeno a Německo bude uspokojeno. Vždyť to říkal i Herr Hitler, který byl gentleman, psaly The Times.

Před Mnichovem jsme s Německem rovněž měli historické zkušenosti. Nebudu rozrebírat, kdy byl kdo viníkem a kdo agresorem, ale naše dějiny by se již od ranného středvěku daly charakterizovat jako dějiny konfliktů s Německem, či jeho předchůdci.
A po Mnichově máme s Německem historickou zkušenost tak tragickou, že před ní Ruská okupace bledne.
Ta měla, podle odhadů asi 130 obětí.
Německá okupace jich měla téměř tři sta tisíc, v Českých zemích i na Slovensku.
Jedna velká menšina, židovští občané, byli téměž vyhlazena. Německá okupace začala v roce 1938 a skončila v roce 1945.
Sovětský svaz byl jedním z vítězů války, která nás od Němců osvobodila.
Na Sovětské strane to vítězství bylo zaplaceno ztrátou více než 20 milionů obětí.

Nástupcem Německé Říše je Spolková republika Německo, s níž máme dobré a přátelské vztahy
Nástupcem zaniklého Sovětského svazu je dnešní Ruská Federace.
A náhle zjišťujeme, že historické zkušenosti se zaniklým státem nás učí, že máme být nepřáteli Rusů, ačkoliv Rusko v žádné válce není, a máme stát spolu s Francií, Anglií a hlavně s Německem, s nímž máme tolik historických zkušeností, že o nich byly napsány stovky knih a otázky historie našich vztahů a konfliktů jsou obsahem stovek svazků odborné historické literatury.

A ty zkušenosti vadnou, důležitější je, jak jsem uvedl historie jednoho komunistického, dnes už neexistujícího státu a jeho invaze do jiného dnes už neexistujícího státu.

Podivným faktem je zjištění, že spolu s nástupnickým státem nacistického Německa stojíme na straně lidí, kteří chtějí svou zemi, Ukrajinu, “zbavovat Rusů a Židů”.

Děkuji nechci.

Dnešní Německo je jiným státem, než bylo nacistické Hitlerovo Německo, které nás okupovalo v roce 1938 a zahájilo systematické vraždění českých občanů.
A dnešní Rusko není komunistický Sovětský svaz, který nás okupoval v roce 1968.

Historické zkušenosti jsou na nic. Jen nás dokáží dokonale zmást.
Což je hlavní příčinou, proč se o nich dnes tak často mluví.

Já za sebe odmítám tu hru na “historickou zkušenost.” Mohli bychom nalézt překvapivé a asi nechtěné souvislosti.

A co je horšího, mohli bychom na nich chtít zakládat naší dnešní a budoucí politiku.
A na to nechci ani pomyslet.

2 komentáre

  • Poopravil bych i názor v článku, že naše “zkušenost s Ruskem” vede jen k roku 1968 … a dále napsaným – blednutí nad “Ruskou okupací”.
    Nevede ani sem. Jako kluk jsme taky místo “Sovětský svaz” říkali “Rusko”. Dnes toto označení cítím částečně jako zavádějící a trochu i nebezpečné, protože v současnosti vede k manipulativní demagogii. Když pominu, že šlo o diktátorský režim (který se současností nejde zdaleka srovnávat), nelze přehlédnout, že z necelých 300 mil. obyvatel SSSR tvořili obyvatelé Ruska asi 50%.
    Další věc je, že ve věcech invaze v r.68 měl asi největší vliv (byť to bylo z Moskvy – jak jinak, když šlo o hlavní město) ukrajinský rodák Brežněv. A pak následně dále 2/3 až 3/4 “dočasně” usídlených “okupantů” byli právě Ukrajinci. Vždyť i nám známý Ukrajinec Vitalij (a Vladimír) Kličko u nás, jako dítě sovětského (ukrajinského?) okupanta trávili část svého dětství (5 roků)- z Wikipedie – “Bratři (Kličkovi) jako děti prožili pár let (1980–1985) v Čechách v Mimoni, kde chodili také do místní školy určené dětem sovětských vojáků, dnes Gymnázium Mimoň.”
    Asi podobně demagogicky (jako o dnešních Rusech) by se dalo tvrdit, že nás vlastně okupovali Ukrajinci 😀 a nic na tom nemění, že centrála byla v Moskvě … navíc, přímo při invazi spolu se Sověty byli i Poláci, Maďaři, Rumuni, Bulhaři či (z jistých důvodů velmi omezeně a hlavně na hranici v záloze) i NDR…a neplatí výmluva, že museli, že to jinak nešlo. Šlo – i rumunský diktátor svým odmítnutím se tohoto zúčastnit tuto fámu vyvrací … Takže ne Rusi, ale i další sověti se”spojenci” Varšavské smlouvy, s jejichž velkou částí tedy máme špatnou zkušenost z roku 68 a teď ruku v ruce máme jít proti jednomu z nich … Opět vezmu např. Poláky – nejen špatná zkušenost v r. 68, ale i násilné zabrání části československého Slezska při zabírání tzv. Sudet Německem, či ozbrojený střet při vzniku Československa (obdobně se dá mluvit i o Maďarsku) …

Pridaj komentár