Moderné vzdelášenie

Pozrite si parodické video zosmiešňujúce liberalizmus na školách prehnaný až do bizarnej podoby. Avšak treba podotknúť, že sa to netýka len škôl, ale celej spoločnosti. U nás to až také vypuklé nie je, ale na západe sa boj za rovnoprávnosť stal ťažením proti slobode

Na „Neviditelném psovi“ sa k tejto téme dočítate, že rovnostárska politika kvót, príkazov a zákazov vedie k desivej deformácii jazyka politickou korektnosťou, vytesňovaniu „závadných“ tém a názorov z verejného priestoru, autocenzúre, škandalizácii a ostrakizácii nepohodlných osôb, ba dokonca k ich prepúšťaniu zo zamestnania. Úctyhodný princíp tolerancie, nepochybne jeden z najdôležitejších výdobytkov sekularizmu a liberalizmu, sa v rukách radikálnej ľavice, ktorá postupne ovládla západnú politiku, zmenil na účinný nástroj šírenia bezhodnotovej kultúrnej sterility. Voči základným morálnym hodnotám klasického liberalizmu, ako je poriadok, pravda, rodina či anticko-kresťanská tradícia, zavládla absolútna netolerancia, zatiaľ čo všetky mimoeurópske kultúry vrátane islamu začali byť vítané a oceňované ako navýsosť potrebná protiváha „skazeného“ Západu.

Najfrekventovanejším slovom západného politického diskurzu sa v posledných dvadsiatich či tridsiatich rokoch stala „diskriminácia„. Rovnostárski fanatici, usadení pevne vo všetkých hlavných politických stranách Západu, ktoré sa zľava doprava spojili v mohutný „mainstream“ pokrokového europeismu, ju nachádzajú doslova všade a okamžite proti nej zahajujú svoje očistné ťaženie. Asi najdôslednejšie, ak vynecháme Spojené štáty americké, si v tomto ohľade počínajú v parlamentoch a vládach Európskej únie, Nemecka a Švédska. Každá nová kvóta je pritom ďalšou porážkou slobody a zvyčajne aj zdravého rozumu a ľudskej prirodzenosti. A nielen to. Existuje nespočetné množstvo svedectiev, ako rozsiahlo sa v západných krajinách rozšíril medzi ľuďmi strach vysloviť na verejnosti mienky, ktoré sú v rozpore s „pravdami“ hlásanými ľavicovým mainstreamom. Nevinný vtip o ženách, prenesený na verejnosti, znamená v Nemecku koniec kariéry. Odmietavý či „urážlivý“ výrok o moslimoch môže človeka v Holandsku či Británii priviesť do väzenia.

Moderné vzdelášenie (Modern Educayshun) je krátky film Neel Kolhatkara. Zameriava sa na bizarnú a extrémnu formu liberalizmu, ktorá ničí školy a univerzity. V minulosti sa mladí myslitelia snažili prísť na to, ako sa dostať na Mesiac. Dnes sú univerzity posadnuté „mikro-agresiou“ a nachádzaním ďalších a ďalších dôvodov, ako a prečo sa uraziť prakticky čímkoľvek.

Vyznenie filmu je naviac umocnené použitím kontrastu medzi absurdnou až dadaistickou situáciou a hororovým soundtrackom.

13 komentárov

  • Knieza Myskin

    Sloboda slova v ponimani francuzkych jakobinov. Toto caka aj nas, k tomuto smerujeme
    —————————————————————————————————————
    Lukáš Obšitník. Kratke spravy

    Z Francúzska informuje Štefan Danišovský: Bývalá predsedníčka Kresťansko-demokratickej strany vo Francúzsku Christine Boutinová bola odsúdená na pokutu 5000 eur. V rozhovore pre časopis Charles v roku 2014 povedala: „Homosexualita je ohavnosť. Ale nie osoba. Hriech nemožno nikdy akceptovať, ale hriešnikovi je stále odpustené.“ Súd kvalifikoval tento výrok ako „verejnú výzvu na nenávisť alebo násilie“. Prokurátor požadoval pokutu vo výške 3000 eur s odôvodnením, že „to, čo človek počuje vo vašich výrokoch, je, že homosexuáli sú ohavnosť“. Dodatočných 2000 eur bolo priznaných ako odškodné dvom asociáciám, ktoré podali žalobu.

    Advokát odsúdenej požadoval zamietnutie žaloby s tým, že išlo len o názor jeho klientky. Po vynesení rozhodnutia upozornil, že bude mať ohromné následky na slobodu vyjadrovania.

    Odsúdená svoj názor odôvodňovala odvolaním sa na kresťanskú tradíciu, pričom svoje výroky neskôr oľutovala. „Som však priamy človek a chcem byť v súlade so svojím hlbokým presvedčením, to ale neznamená, že odsudzujem homosexuálne osoby.“ Proti rozsudku sa Boutinová mieni odvolať.
    https://www.postoj.sk/kratke-spravy-redakcie

  • ziaden dobry skutok neostane nepotrestany 🙂

    http://ortova.blog.idnes.cz/c/481719/18-obcanu-zvitezilo-ve-strasburku-nad-cr-systemem-ja-nic-ja-muzikant-cast-3.html?ref=viacbloger

    ide o podobny problem, CR sa snazi extra skolami pre romov zabezpecit im vzdelanie, co vsak oni povazuju za diškriminaciju
    ————————————————————————————————————————————————————

    vyjadrenia sudcov ktori nesuhlasili s rozsudkom sudu v Strassburku

    Čtyři soudci z 18 nesouhlasili s rozsudkem, ve kterém většina dala za pravdu žalující straně – tedy D.H. a ostatním – a přiznala jim nejen jakousi morální výhru, ale také hmotné odškodnění vzniklé újmy. Tito čtyři soudci vydali každý za sebe nesouhlasné stanovisko, jež je součástí rozsudku.

    Ján Šikuta (Slovák)

    „Zvláštní školy byly zřízeny pro děti s problémy při učení a se zvláštními potřebami v této oblasti. Pro stát se staly prostředkem ke splnění povinnosti zajistit všem dětem takové základní vzdělání, které by bylo zcela povinné. Zvláštní školy sice nejsou univerzálním lékem, nicméně je nutno ho chápat jako pozitivní opatření státu, který se snaží pomoci dětem se zvláštními vzdělávacími potřebami, aby překonaly svou odlišnost, pokud jde o schopnost docházet do běžného zařízení a absolvovat výuku podle běžných osnov.“

    Soudce dále uvádí, že do běžných škol chodily romské i neromské děti a zvláštní školy také navštěvovaly romské i neromské děti, z toho tedy jednoznačně vyplývá, že etnicita nemohla být (jediným) faktorem rozhodujícím o zařazení dítěte do konkrétního typu školy. Děti byly do zvláštních škol přeřazovány na základě psychologického testu, který byl pro všechny stejný bez ohledu na jejich rasu a tudíž logicky nebyly romské děti vystaveny diskriminačnímu jednání.

    Boštjan Zupančič (Slovinec)

    „…Česká republika je ve skutečnosti jediným smluvním státem, který se pustil do řešení konkrétních problémů, s nimiž se potýkají romské děti v oblasti vzdělání. Závěr soudu, že Česká republika porušuje zásady boje proti diskriminaci tak hraničí s absurditou. Jinými slovy, nikdy by k porušení Úmluvy nedošlo, kdyby stát zůstal v této věci nečinný.“

    Ve 12 státech tvořících v roce 1989 Evropskou unii 250 000 – 300 000 dětí nikdy nenavštěvovalo školu. Nic neukazuje na zlepšení v průběhu dalších let a ještě méně po rozšíření EU.

    Naproti tomu statistické údaje z bývalého Československa ukazují, že v roce 1960 bylo asi 30% Romů, kteří nikdy nenavštěvovali školu, zatímco v roce 1970 jich už bylo méně než 10%. V roce 1990 byla školní docházka téměř 100%.

    K.J. píše: „V této žalostné situaci nicméně někteří považují za nutné směřovat svou kritiku na adresu České republiky, která je jednou z mála evropských zemí, kde téměř všechny děti, včetně romských, navštěvují školy. ČR tak svým způsobem vytvořila nerovný vzdělávací systém, ovšem s chvályhodným cílem , tj. zajistit školní docházku dětí, a dát jim tak šanci uspět, což představuje pozitivní diskriminaci ve prospěch znevýhodněné populace.“

    Shrnuto: V mnoha zemích Evropské unie polovina romských dětí nechodí vůbec do školy. Většina soudců s uspokojením konstatuje, že se sice Česká republika na rozdíl od některých jiných zemí rozhodla pustit do řešení tohoto problému, ale řešení není ideální a je potřeba jej zlepšovat. Možná by bylo výhodnější a bezpečnější nedělat nic a nechat věci být tak, jak je tomu i jinde, tedy nevyvíjet žádné úsilí k překonání problémů, s nimiž se potýká velká část romské komunity.

  • Ja som sa na tom veľmi nepobavil, ale treba raz za čas načrtnúť túto témo, s tým súhlasím. Na čo by som rád upozornil, je fakt, že títo pseudohumanisti (po anglicky im zvyknú hovoriť aj SJWs -social justice warriors) sa snažia o tzv. sociálnu mobilitu. Normálne ju merajú a čím je väčšia, tým lepšie (podľa nich). Podľa nich napríklad treba nasledovné: existuje skupina detí, ktorých rodičia nemajú VŠ. Treba dosiahnúť aby vychodili VŠ a to už je potom úspech, je to sociálna mobilita. Lenže ak to dosiahneme tým, že zvýšime počet absolventov VŠ napríklad zo 40% populácie na 50, v ekonomike sa nič nezlepší. Len hodnota diplomu klesne. Druhá možnosť je nezvýšiť ten pomer. Lenže potom ak máme pridať diplomy deťom s nediplomovanými rodičmi, aby to matematicky sedelo, musíme ubrať diplomy v skupine detí diplomovaných rodičov. A to má byť nejaký úspech? Potom tu ste ho dosiahli, milí humanisti: https://en.wikipedia.org/wiki/Christopher_Langan

  • povinne meno

    vyborne videjko 🙂

  • Knieza Myskin

    Proste nie su to ti spravni ritolezi,. dopustili sa ideozlocinu, tak musia znasat nasledky a nech su radi ze sme taki tolerantni a ze ich rovno nepostavime k stene.
    ————————————————————————————–
    http://www.obcinst.cz/eu-charta-zakladnich-prav-proti-pravu-na-zivot/

    Slovenská dětská katolická organizace, která byla jako jediná za Slovenskou republiku nominovaná na cenu Evropského občana, byla ze soutěžě vyškrtnuta. Důvodem je to, že organizace se ve svých stanovách stotožňuje s principy encykliky Evangelium Vitae o hodnotě a nenarušitelnosti lidského života. Porota, kam patří předseda Evropského parlamentu, jeho dva přechůdci, čtyři místopředsedové EP a dva další členové, ale považuje tyto hodnoty za v rozporu s Chartou základních práv EU. Odmítnutá organizace organizuje tradiční vánoční sbírky na adresnou rozvojovou pomoc v Africe a jen za rok 2014 děti vysbírali téměř jeden milion eur. Na kauzu upozornila slovenská europoslankyně Anna Záborská.

  • Všetko toto ZLÉ sa udialo tak rýchlo……..alebo sme si to (konkrétne ja) LEN nevšímali, že sa to deje …???? Kde to skončí ???

    • Skončí sa to obdobím temna, ako v stredoveku. Budú sa upaľovať čarodejnice, pardon – to sa robí už dnes, keď sú napríklad moderátori televízií šikanovaní a vyhadzovaní z práce napríklad za status na sociálnych sieťach.
      Inde ako ku neslobode, oproti ktorej bola aj komunistická totalita iba slabým odvarom to dospieť nemôže, pretože sme opustili všetko to, čo je osvedčené a tradičné a vydali sa na cestu do neznáma, ktorú nám diktujú architekti nového európskeho poriadku.

      • Středověk nebyl dobou temna, ale naopak dobou, kdy lidská civilizace byla na vrcholu. Sepětí metafysického světa s tím pozemským, který respektoval Boží zákony, bylo takřka dokonalé.
        Renesancí začala doba úpadku a shnilé ovoce revoluce sklízíme dodnes.

  • Knieza Myskin

    je to hnus – z diskusie inde davam sem:

    Akokoľvek som realista, stále ma dokážu (nepríjemne) prekvapiť reakcie ľudí z liberálneho prostredia na normálne a slušne vyjadresný nesúhlas, či prezentáciu iného názoru. V internetových diskusiách ma zaujal spôsob ich reakcií: nesúhlasné reakcie, ktoré sú aj pre mňa neprijateľné (urážky, ad-hominem …) nechávajú v diskusiách svietiť. A mažú príspevky práve od oponentov, ktorí reagovali slušne, vecne, hoci nepríjemne. Zdá sa mi, že im extrémizmus vyhovuje (aj keď tvrdia opak), pretože proti extrémizmu získajú podporu aj od slušných oponentov. Vadia im normálne nesúhlasné reakcie, pretože tie nemôžu odpáliť poukazom na zjavnú nevhodnosť. Tam by museli začať diskutovať a na poli normálnej férovej diskusie si zjavne neveria. Tam veľmi rýchlo strácajú pôdu pod klávesnicou.

    Až na to, že tieto hnutia a ideológia, ktorá sa dostáva k moci na školách v USA a dostáva k moci v UK je viac socialistická až totalitárna, než liberálna. Ak by sa jednalo o liberálnu ideológiu, tak by neútočila na svoje základné hodnoty. Liberalizmus sa na to nalepuje na tento vzostup len preto, lebo je lepšie vinu zhadzovať na niekoho koho vie priemerný volič identifikovať ako slniečkára a milovníka homosexuálov, než povedať že je to skôr skôr forma sociopatických socialistov. Problémom nie je len tzv. politická korektnosť, ale samotný fakt toho, že školy ako základný kameň diskusie, miesta kde sú posvätné veci ako sloboda prejavu, kapitulovali na svoju základnú úlohu a povolili rozširovaniu ľudskej hlúposti.

    super článok o smutnej situácii (nielen) na akademickej pôde aj najprestížnejších univerzít a vedeckých ústavov. súvisí to s diabolskou mantrou „práva-tolerancia-korektnosť“, ktorá absolútne nedovoľuje s niečim nesúhlasiť. vidieť, že sa toto absurdum rozšírilo z politickej oblasti aj do akademickej a vlastne do celej spoločnosti. dnes ak s niečim nesúhlasíte, resp. máte iný názor, tak podľa princípov trojitej mantry vás označia, že ste netolerantný xxx-fób potláčajúci práva druhých a to je predsa v rozpore s „korektnosťou“

    a davam sem este jedno video
    V 80. rokoch bolo v Česko-Slovensku oveľa menej „true believers“ v marxizmus a komunizmus než na Kalifornskej univerzite v Berkeley.
    Václav Klaus

    • Knieza Myskin

      pozrite si tento clanok
      https://www.postoj.sk/5169/vy-slovaci-ste-stale-normalnejsi-nez-zapad

      a u na zasa nazor na to:

      Jav politického korektizmu je reálny problém na západných univerzitách, ale nie je ľahké urobiť si o jeho rozšírenosti presnú predstavu. Podľa mojej skúsenosti to nie je nejaký dominantný jav, aj keď netvrdím, že sa netreba mať pred ním na pozore. Myslím si, že ide o dobrý príklad toho, čo sa stáva zo slobody v akademickom prostredí, ktoré sa na základe svojej sekularistickej ideológie vzdalo nárokov na skúmanie hlbších právd náboženstva a filozofie.
      Keď som pred rokmi zavítal prvý raz na Katolícku univerzitu vo Washingtone, vcelku som mal veľmi dobrý dojem z toho, akej úcte sa tešilo štúdium teológie (jej základy sú súčasťou povinného curricula pre všetkých bakalárskych študentov). Vnímal som túto úctu ako niečo vlastné americkej občianskej spoločnosti, ktorá narozdiel od sekulárnej Európy nezatlačuje náboženstvo principálne niekam do kúta, lebo nie je zaťažená dedičstvom osvietenského racionalizmu a už vôbec nie tzv. vedeckého materializmu.
      Ale moja skúsenosť môže byť ovplyvnená štúdiom na katolíckej univerzite. Tých je v USA však nemálo (tuším asi jedna sedmina všetkých vysokých škôl), a potom, sú tu aj južanské protestantské univerzity, kde podľa mňa tiež až taký problém s politickým korektizmom nebudú mať. (Pred niekoľkými rokmi som v článku o Newmanovej Idei univerzity napísal: „Je dosť reálne, že idea univerzity, ktorá sa zrodila v stredovekej civilizácii katolíckej Európy, prežije iba v prostredí katolíckej univerzity, teda pod krídlami Katolíckej cirkvi. Fakt, že v súčasnom svete je Cirkev azda poslednou baštou filozofického myslenia, to potvrdzuje. Na pôde katolíckej univerzity slobodu rozumu povzniesť sa k najvyšším métam ľudského poznania nemôže obmedzovať ideologický sekularizmus ani ekonomické vazalstvo kritéria praktickej využiteľnosti vzdelania.“)

      Pred niekoľkými rokmi sme tu mali jeden prípad, na ktorý sa pamätám–rektor (zhodou okolností prvý rok vo funkcii) pozval ako tzv. keynote speaker–hlavného rečníka–na veľkú promočnú slávnosť niekoho, kto predtým povedal verejne niečo politicky nekorektné proti homosexuálom. Niektorý študentský spolok sa toho chytil a začal brojiť aj proti rečníkovi aj proti rektorovi. Na promócie prišla značná časť študenstva s oranžovým lístkom prišpendleným na tradičné taláre s nejakým heslom o tom, ako veľmi stoja za „slobodu sexuálnej orientácie.“ Rektor to ale zvládol s rozvahou a celý protest išiel niekam do stratena. Zdá sa mi, že takéto občasné aktivizovanie študentstva je vlastné mladým ľuďom, ktorí cítia v sebe potenciál bojovať za ideály. Bohužiaľ, v takýchto prípadoch si zvolia nejakú hlúpu zástupnú tému, z komára sa spraví somár, mladí si dokážu, že vedia demonštrovať, nejaká prednáška sa zruší, ale obyčajne život ide ďalej. Väčší problém vnímam v tom, keď sa z nejakej debilnej sociologickej gender ideológie začne robiť oficiálna akademická agenda. A práve toto je podľa mňa ťažké odhadnúť, nakoľko to takto funguje, alebo sa niečo takéto šíri. Chcelo by to ponavštevovať jednotlivé univerzity a spraviť si obraz, ale kto by mal na niečo také čas a prostriedky.

      Slovenským univerzitám sa podľa mňa problémy s politickým korektizmom vcelku vyhýbajú, ak neberieme do úvahy ono dedičstvo vedeckého materializmu, vďaka ktorému ešte stále pokladáme náboženstvo za tabu v akademickom prostredí. Inak ale si myslím, že tak študentom ako aj vyučujúcim chýba to hlúpe sebavedomie robiť ďalekosiahlymi sociologickými závermi z komárov politicky korektných somárov.

      U nás sa tá dvojtvárnosť týka iných vecí, ako popisujete, to je pozitívum. Lenže je, a týka sa predovšetkým „prežitia a uplatnenie“ – nevytŕčať a nejako to ukončiť získaním titulu – aj keby som mal zaprieť nos medzi očami.

      dobre napisane /hlavne ak ide o urcite rozdiely medzi americkym a europskym akademickym priestorom/ ale hypoktriticky je problem ideologickej korektnosti zial pritomny na univerzitach v dost velkej miere.paradoxne len pramen tejto korektnosti je parcialne iny. na SK je tu najma postkomunisticka mentalita a na zapade liberalizmus, vo francuzsku vplyv idei velkej fran.revolucie, ktori mnohi chapu ako povinny sekularizmus.
      v eu krajinach sa vyvija permanentny tlak na cloveka od utleho detstva: v mediach vo vzdelavacom systeme a vysledkom je to o com pise autor aj v clanku: autocenzura ako dosledok psychologickeho tlaku sekularizovanej spolocnosti

      a toto je skvele video o Kulturnom maxizme
      https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=k1RasXw7iko
      ale chce to pevne nervy ak nemate na to zaludok tak si radsej pozrite nejaky horor je to menej narocne ako toto video.

      • Knieza Myskin

        Newmanovy projevy ve fázi založení (Idea of a University)22 se staly klasikou, která dodnes a právě dnes představuje protinávrh k čistě utilitaristické myšlence univerzity, zaměřené na pouhý ekonomický užitek. Univerzita má být místem, kde se vyučuje všechno vědění. Jejím cílem je výchova k filosofickému postoji, ke vzdělání nevázanému na účel, ztělesněnému v ideálu gentlemana. Není to obchodní dům, v němž se získává, shromažďuje a využívá vědění; znalosti se tu nejprve zvažují podle významu, mezí a ohrožení, a promýšlejí se s ohledem na vnitřní koherenci a celistvost. Jestliže vzhledem k této dynamice lidského ducha neexistuje na univerzitě institucionalizovaná kritická síla, totiž teologie, budou se teologií zabývat fyzikové a chemici, překračovat své hranice a identifikovat Boha např. s energií či jinými mody. Jen tehdy, když se na univerzitě kultivuje pluralita metod a přístupů, může univerzita dostát svému určení. Proto nesmí vypadnout žádný obor vědění, jinak člověk, který nikdy není jenom racionální bytostí, bude ohrožován svými vášněmi. Vědění člověka nezlepšuje a nezabrání zločinům. Rovnováha je možná pouze se silnou institucionalizovanou instancí. Integrita univerzity vyžaduje přítomnost církve: ne jako cenzora poznatků, nýbrž jako znalce propastí v člověku a jako znamení výzvy k etické vážnosti.
        http://www.teologicketexty.cz/casopis/2011-1/John-Henry-Newman-1801-1890-Byt-krestanem-v-dnesnim-svete-model.html

        Súčasné nároky na odbornosť absolventa vysokej školy, ako aj dlhodobá špecializácia jednotlivých odvetví, predpokladá rozdelenie univerzity do autonómnych fakúlt. Ak Newman žiadal, aby bol univerzitný študent polyhistorom, ak považoval ideu univerzity za úplne nezlučiteľnú so špecializáciou v určitom odbore, potom by sa dnes jeho vízia nedala uskutočniť.

        Odpoveď, ktorú som našiel v Newmanovej knihe, je, že autor neodmietal špecializáciu štúdia na univerzite, iba ju nepovažoval za konečný cieľ vysokoškolského štúdia. Na základe toho za rozhodujúci faktor pre formáciu univerzálneho poznania na univerzite nepokladal tak curriculum všeobecného vzdelania, ako skôr existenciu univerzity ako spoločenstva ľudí so záujmom o pravdu a vzdelanie. Inými slovami, univerzita má byť priestor pre spoločné uvažovanie, dialóg, diskusiu; priestor, ktorý vytvárajú spoločne vyučujúci a študenti na základe priateľských vzťahov v spoločnej komunite zameranej na dosahovanie poznania. Takýto kontext vzdelania vytvára podľa Newmana určitú prajnú atmosféru myslenia, intelektuálnu tradíciu, ktorá účinne podporuje rozvoj osobnosti študenta, aj keď sa ten špecializuje vo vlastnom vednom odbore.
        http://www.impulzrevue.sk/article.php?929

        Z německých universit formovaných osvícenstvím vycházely na počátku 19. století ty nádherné, svobodné, poetické a všestranné mozky, které změnily západní kulturu: Schopenhauer, Hegel, Herder, Hölderlin, Ranke. Na chvíli se zdálo, jako by systém cenzury, chránící teologii před zasahováním vědy, byl navždy zrušen a svobodné bádání nabylo vrchu. Revoluce a kontrarevoluce ovšem toto období rychle ukončily a pohlédneme-li zpátky na historii německé university, pak můžeme jenom konstatovat, že periody intelektuální svobody byly výjimkou a nikoli pravidlem.
        Tlak směrem k ideologické konformitě nepřicházel vždy shora. V době nacismu a poté znovu v roce 1968 to bylo hnutí studentů, kdo si vzal slovo a kázal profesorům, o čem lze a o čem nelze na půdě university hovořit. Mezitím staré university v Oxfordu a Cambridge s jejich staromódními rituály a závaznými náboženskými zvyklostmi poskytly útočiště rebelům a nonkonformistům všeho druhu, přičemž zůstaly chráněnými ostrůvky, na jejichž půdě fašisté a komunisté, konzervativci a labouristé, ateisté a římští katolíci diskutovali nad sklenkou portského o Racinovi a Shakespearovi či Brahmsovi a Wagnerovi.
        Nebyly to jenom německé university, jimž se od Hegelových časů vedlo zle. Dnešní návštěvník americké university bude pravděpodobně překvapen spíše všemožnými lokálními podobami cenzury než atmosférou svobodného bádání. Pravda, Američané žijí v tolerantní společnosti. Vedle toho si ovšem pěstují pozorné a horlivé strážce, neustále připravené odhalit a vymýtit i ty nejmenší známky intolerance mezi mladými. A tito ochránci tolerance mají přirozený sklon tíhnout k universitám, kde jim samotná svoboda studia a jeho otevřenost inovacím poskytuje příležitost, aby se jejich cenzorské vášně projevily. Do seznamů literatury jsou knihy zařazovány či z nich vyškrtávány čistě jen na základě jejich politické správnosti; kodexy řeči a poradenské služby střeží jazyk a chování jak studentů, tak i učitelů; jednotlivé kursy či semináře jsou navrhovány tak, aby vštěpovaly ideologickou konformitu, a studenti bývají často trestáni za své heretické názory na problémy, které právě “hýbou světem”. V citlivých oblastech, jakými jsou studia zaměřená na otázky rasy či pohlaví je cenzura zcela otevřeně zaměřena nejen vůči studentům, ale i proti každému učiteli – ať je jakkoli nestranný a opatrný -, který dospěje ke špatným závěrům. Semináře zaměřené na problémy rasismu [„Racism awareness courses“] na amerických universitách požívají techniku vymývání mozků, k dokonalosti dovedenou čínskými komunisty, a jsou často využívány coby nápravný prostředek (tj. trest) pro ty, jejichž deviantní chování volá po převýchově.
        Existují také celé obory či předměty studia, které již svými označeními vytrubují ideologický postoj, který je od studentů očekáván (např. feministická studia, gay-studia, gender studies). Když se tyto studijní předměty objevily poprvé, stavěli se proti nim universitní představitelé jen velmi zdráhavě a neochotně, neboť se obávali, aby jejich odmítavý postoj nebyl považován za útok na ducha svobodného bádání. Jak by ale reagovali, mohl by se člověk ptát, na návrh zavést kurs nacistických studií (s přednášejícími výlučně z řad nacistů) či dokonce konzervativních studií se záměrem vychovat další generaci členů Republikánské strany?
        Tato slova neznamenají, že si nelze představit kurs třeba ženských studií, nabízející otevřený a objektivní pohled na ženy a jejich místo ve společnosti, na výtvarné i literární dílo žen a na obraz ženy v západní literatuře. Neměl by to ale být kurs orientovaný výhradně na ženy, s čistě ženskými přednášejícími a jenom ženám adresovaný; neměl by ani kázat, co že si mají studenti takého komplikovaného tématu myslet. Měl by ponechat prostor i pro takové závěry, že jistá část žen byla v tradiční rodině šťastnější, než se cítí dnes, že feminismus podkopal sebedůvěru i naděje obyčejných žen, že pokud nejsou ženy velkými umělkyněmi, matematičkami či skladatelkami, není to vina mužů, apod.
        Jakmile ovšem umožníte úvahy o takovýchto závěrech, velice rychle zjistíte, že celý obor ženských studií je falešný. Otázky, jež klade, nelze zodpovědět či vyřešit prostřednictvím studií zaměřených výhradně na ženy, ani je nelze uchopit s pomocí intelektuální výbavy osvojené si navštěvováním kursů věnovaných právě jenom takovýmto otázkám. Absolvent vysoké školy s průpravou v biologii, sociologii, historii a muzikologii může být případně schopen posunout lidské znalosti v otázce absence hudebních skladatelů ženského pohlaví. Můžete ale dát v sázku svůj život proti tomu, že žádný absolvent ženských studií nebude mít na tuto otázku jinou než jedinou a všezahrnující odpověď: obžalobu mužů.
        To otevírá zajímavé téma vztahu moderní university k získávání a šíření vědomostí. Zastavme se na chvíli u našeho příkladu ženských studií. Existují závažné otázky týkající se podstaty rozdílů v pohlaví, jež dozajista mohou a mají být na universitě studovány. Nové studijní obory byly však koncipovány tak, aby kladení takových otázek znemožnily. Ženská studia tu jsou proto, aby studenty naočkovala proti touze zpochybňovat feminismus. A tento proces očkování se objevuje dokonce i v těch oborech, které kvůli němu nebyly zřízeny. Jedno jediné téma nelegitimnosti západní civilizace a umělé podstaty znaků, na nichž byla založena, se vine všemi humanitními obory, tak jak jsou dnes běžně na amerických a britských universitách vyučovány. Veškeré rozdíly jsou “kulturní”, tudíž “vykonstruované”, a tedy – ve smyslu Marxovy definice – “ideologické”, vytvořené vládnoucí elitou s cílem sloužit jejím zájmům a posilovat její moc. Západní civilizace je prostě výsledkem nespravedlivého, tyranského procesu a jediným smyslem jejího studia je dekonstruovat její nároky na naši přináležitost k ní. To je ono základní přesvědčení, k jehož “strávení” jsou bezmála všichni studenti humanitních oborů vyzýváni – nejlépe ještě dříve, než si osvojí dostatečné intelektuální schopnosti k tomu, aby je zpochybňovali nebo srovnávali s literaturou, která je demaskuje coby přihlouplý a liturgický švindl.
        A podívejme se na věc ještě jiným způsobem: osvícenství vyloučilo teologii coby ústřední bod učebních osnov, aby na její místo dosadilo nestranné hledání pravdy. Během velmi krátké doby jsme však zjistili, že universita je ovládána teologií jiného druhu – bezbožnou teologií, to zcela jistě, avšak teologií neméně lpící na absolutním a nezpochybnitelném podřízení se doktríně a neméně horlivé až fanatické při pronásledování heretiků, skeptiků a kritiků. Jistě, lidé již nejsou za své názory přivazováni ke kůlům a upalováni; prostě se jim jenom nepovede získat titul či funkci nebo, jsou-li studenty, propadnou u zkoušek.

        http://www.obcinst.cz/idea-university/

        Mladí lidé jsou na universitě přesvědčováni o tom, že přicházejí odnikud a nepatří nikam, že veškeré dříve existující formy přináležitosti jsou bezvýznamné a zbytečné. Je jim nabízena vstupenka do kulturní nicoty, neboť je to jediná cesta k dosažení rovnostářského cíle. Místo staré víry v civilizaci založenou na zbožnosti, posuzování a rozlišování je jim vštěpována nová víra ve společnost založenou na rovnosti a všeobjímajícnosti a jsou přesvědčováni o tom, že posuzování jiných životních stylů je zločinem. Pokud by cílem bylo pouze nahradit jeden systém víry systémem jiným, byl by takový pokus otevřen racionální diskusi. Cílem je však nahradit jedno společenství společenstvím jiným.

        Roger SCRUTON

Pridaj komentár