Prezident Porošenko nie je fašista ani nacista.

Odpovedá  Gustav Liktor.

Prezident Porošenko nebol z prezidentského paláca vyprevadení zrovna vľúdne, pokrik fašista znel námestím. Objavili sa však hlasy, že označenie fašista naozaj nebolo na mieste. Niektoré z nich s tým, že celkovo sa dlhodobo medzi sebou zamieňajú pojmy fašizmus a nacizmus.

Ano. Rozdíl mezi těmito dvěma formami nemarxistického socialismu je velký.

V čom je zásadný?

Tak především v ekonomice:

Fašismus je forma socialismu, která je poměrně dost pružná. Pokud budeme brát fašismus –  „nedotažený do konce“ za Italského království, zjistíme, že koexistoval s monarchií a dokonce i Katolickou církví. Velice neochotně, ale přes to.

V Italské sociální republice v letech 1943 – 1945 už byl fašismus výrazně republikánský a levicový, vrátil se ke svým syndikalistickým, mazzinistickým a socialistickým kořenům z roku 1919.  Za monarchie, když fašismus musel koexistovat s králem a Církví, si přílišnou levicovost nemohl dovolit.

Samotné slovo „socialismus“ se proto ve vztahu k fašismu moc nepoužívalo.

Nicméně, některé socialistické (nemarxistické) myšlenky už tenkrát byli uvedeny do praxe: osmihodinová pracovní doba, všeobecné volební právo, částečná pozemková reforma, omezení vlivu Církve např. ve školství, silné odbory, nárok na práci pro válečné veterány, penzijní zákon…

Volby do Komory korporací probíhaly podle profese voličů: lékař volil za svého zástupce lékaře, železničář železničáře, zemědělec zemědělce a td.

Když to srovnáme s německým národním socialismem (nacismem), tak tam se takto rozhodně nevolilo. Vše přicházelo z hora. Od roku 1933 až do roku 1945 v Německu nebyly žádné volby. Korporativismus fašistického typu tam nebyl nikdy zaveden, byl to hybrid socialismu a kapitalismu.

Levicové křídlo NSDAP bylo Hitlerem zlikvidováno při slavné „Noci dlouhých nožů“. Vedoucí nacisté, například Alfred Rosenberg, se o fašismu vyjadřovali nelichotivě, mluvili o něm jako o příliš „levicovém“, bořícím tradiční hodnoty“. Žádný nacista se nikdy za fašistu nepovažoval. Oni se proti tomu ohrazovali i při Norimberském procesu.

Porovnejme původní fašistický program z roku 1919 s tím, čemu dnes říkáme „socialismus“:

Fasci di Combattimento žádají:

1) V oblasti politické:

  • Všeobecné hlasovací právo s poměrným zastoupením a hlasováním žen.
  • Zrušení senátu.
  • Svolat národní shromáždění, jehož prvním úkolem bude rozhodnout o státní formě.
  • Zřídit národní technické rady, které by doplňovaly politickou demokracii podle koncepcí, kterými se v Bavorsku řídil Kurt Eisner.

2) V oblasti sociální:

  • Osmihodinový pracovní den.
  • Mzdové minimum.
  • Účast zástupců dělnictva na technickém vedení průmyslu.
  • Pense pro staré dělníky od 55 let.

3) V oblasti vojenské:

  • Nahradit staré armády národní milicí s krátkodobým výcvikem a s čistě obranným cílem.
  • Znárodnit zbrojní průmysl.
  • Národní zahraniční politiku, snažící se zhodnotit mírové uplatnění italské národní civilizace ve světě.

4) V oblasti finanční:

  • Mimořádnou daň z kapitálu, velkou a progresivní, mající skutečnou povahu částečného vyvlastnění všeho majetku.
  • Konfiskaci všech statků náboženských kongregací a zrušení všech biskupských mens.
  • Revisi všech smluv o válečných dodávkách a 85 % zdanění válečných zisků.

Ovšem nutno dodat, že za monarchie se nepovedl prosadit bod č.4. Ten fašisté prosadili až za Italské sociální Republiky v letech 1943 – 45. Bod č. 3 – ohledně miličního systému nebyl dotažen do konce. Prostě to fašisté nestihli.

Musím povedať, že som v miernom šoku, pretože niektoré tie požiadavky sa buď naplnili alebo sa požadujú aj dnes. 

Ale teda postavme si otázku ináč. Reči sa hovoria, chlieb sa je. Iné sa hovorí pred voľbami, iné sa robí po voľbách.  Aj komunistické heslá mohli byť na pohľad príťažlivé pre ľudí, práca pre každého, rovnosť, bývanie pre každého, odstránenie chudoby  a realita bola značne odlišná – existenčné prenasledovanie celých skupín obyvateľstva na základe viery, či triedneho pôvodu. O nacizme v tejto veci tiež netreba hovoriť, zločiny nacizmu sú každému snáď jasné. Ako vyzeralo reálne uplatňovanie fašistických ideí? Neboli v konečnom dôsledku rovnocenné nacizmu, čo sa týka reálnych zločinov systému voči obyvateľstvu?

Právě zaměňování fašismu s nacismem… to je veliké vítězství komunistů. Ono se totiž lidem blbě vysvětluje, že nacisté (národní socialisté) byli socialisté. Slovo „fašismus“ v sobě ale „socialismus“ nemá a tak je jednodušší ho použít. Což běžného občana nenapadne, pokud se nezajímá o historii nebo ekonomiku. K těm zločinům: Je pravda, že v Habeši si Italové nepočínali vždy moc „civilizovaně“. Ale to nebylo fašismem (do fašistické strany vstupovali i černí Habešané, Lybijci,…), ale spíše tím, že to byla koloniální válka.

A každá koloniální válka je „necivilizovaná“. Francouzi a Britové si tím prošli už v 19. století. Italové ve 20. Koneckonců, Američané třeba později ve Vietnamu a Sověti v Afgánistánu.

Po válce i vítězní Spojenci odsoudili k smrti pouze pár Italů. V porovnání s Italy totiž měli třeba Britové máslo na hlavě ještě z Búrských válek, kde zavedli koncentrační tábory pro búrské ženy a děti. Něco takového fašisté nedělali a Britové do toho nechtěli šťourat.

Naproti tomu nacistické koncentráky jsou jasná věc, stejně jako sovětský Gulag. Ovšem, třeba Katyňský masakr byl hozen na nacisty, přitom oni byli první, kdo na něj upozornil.

Co se týká Porošenka, není ani fašista, ani nacista. To, že například v Batalionu Azov bojují Ukrajinci, kteří si myslí, že jsou „nacisté“… no, to je směšné. Nacionalisté jistě ano. Ale žádný „socialismus“ jim Porošenko tolerovat nebude. Spíš nastane další „Noc dlouhých nožů“. Idealisté půjdou na řadu první.

Ješte k fašismu na Ukrajině: Fašisté mají ve znaku „fasces“, starý římský republikánský symbol svazku prutů s vetknutou sekerou. Na Ukrajině jsem nic takového neviděl, jen nacistické symboly

Zaujalo ma, že do fašistické strany vstupovali i černí Habešané, Lybijci, to znamená, že fašizmus na rozdiel od nacizmu nemá v ideológii rasový aspekt a to je veľký rozdiel oproti nacizmu. Ale poďme k  poslednej otázke. Fašizmus a Česká republika. Bol počas jej histórie niekedy etablovaný ako politický smer?

Pokud se budeme bavit o Československu před Druhou světovou válkou, tak ano. Byla tu „Národní obec fašistická“, kterou vedl generál Radola Gajda. Ta byla ostře protiněmecká.

Gajda byl velitelem našich Legií v Rusku za Občanské války. Bolševici z něj měli doslova nahnáno. Pod jeho vedením legionáři ovládli většinu Transsibiřské magistrály. Dotáhl to raketově z poručíka až na generála. Obdržel přední americká, francouzská a britská vyznamenání. Po návratu do ČSR chvíli působil v armádě, ale byl osobním nepřítelem Masaryka a Beneše, kteří ho neustále ostrakizovali, až byl nakonec degradován a vyštván z armády. Dokonce byl obviněn ze „špoionáže pro SSSR“, což bylo velice absurdní a nečestné a navíc to nebylo nikdy prokázáno. Českoslovenští fašisté pod jeho vedením nakonec vyjádřili podporu Benešovi za Mnichovské krize a sám Gajda stál vedle Gottwalda při jeho slavném projevu „…i bosí Habešané se bránili!“.

Podpis Mnichovské dohody Benešem ho doslova zlomil. Vrátil všechna francouzská a britská vyznamenání. Za okupace nespolupracoval s Němci, podporoval odboj, dokonce i sovětské výsadky na území Protektorátu. Bohužel, ne všichni čs fašisté se takto zachovali, někteří kolaborovali s nacisty, jiní zemřeli v nacistických koncentračních táborech.

Vlajka, proslulá kolaborantská organizace, to je jiný příběh, s nimi Gajda neměl nic společného. Po válce se mu Beneš pomstil. Poslal ho do vězení, kde Gajda téměř oslepl. Nakonec byl propuštěn v roce 1948 a zemřel s podlomeným zdravím.

Predsa ešte jedna otázka, „Národní obec fašistická“ bol za 1. Československej republiky legálny zaregistrovaný politický subjekt, alebo nejaké extrémistické združenie občanov na hrane alebo za hranou zákona?

Byla to normální politická strana. Dokonce sám Gajda byl i poslancem. Krátce, ale byl. Působila tu ještě Strana slovanských národních socialistů. Tu vedl Jiří Stříbrný, další rival Beneše. Ten z komunistického vězení už nevyšel, zemřel tam.

 

 

 

 

3 komentáre

  • – ja to poznám trochu inak. Radola! Gajda (počeštené meno) má za sebou všelijaké výčiny, nerešpektoval M. R. Štefánika ako vrchného veliteľa, bol či mal byť odvolaný, ale potom ho naopak TGM kryl.

  • Ja Porošenka titulujem oboma výrazmi súčasne. A to práve preto, že som si vedomý, že ani jeden z nich nenapĺňa, avšak spĺňa niektoré podmienky z oboch. Práve tento týždeň som premýšľal, ako by sa systém mohol volať, resp. ako ho budú nazývať budúci historici. Napr.: ukrizmus, al. ukrainizmus, Porošenko by mohol byť ukrista (to radšej nie, niektorí by si to mohli mýliť „u Krista“). Rusi ho nazývajú ukrofašista. Najlepšie by bolo, keby názov nemal s Ukrajinou nič spoločné, pretože Ukrajinci by na večné veky niesli biľag tejto nenávisti. Nakoniec je jedno, ako sa systém nazýva, je to len meno, podstatné je, čo ho charakterizuje. A základná charakteristika je vskutku zaujímavá: Nenávistná ideológia namierená voči bratskému národu (jednej krvi!, vlastne bojujú sami proti sebe), snažiaca sa o likvidáciu obete aj predátora, obetujúca hospodárstvo vlastného štátu, v prospech naplnenia cieľov tretej strany, legalizovaná demokratickými voľbami. Nikdy v doterajších dejinách sa nevyskytol podobný prípad, preto je ťažké toto konanie pomenovať.

  • Historické, fundované, trochu dlhé – a – len málo k nadpisu článku.
    Je vlastne jedno, či je Porošenko, fašista, nacista, diktátor, ktorý uchvátil moc, alebo niečo z každého.
    Ľudia, ktorí „vítali“ prezidenta UA dávali svojimi hlasmi na známosť, že to, čo tento uchvatiteľ moci momentálne predstavuje.
    Predstavuje Majdan s jeho násilným prevratom a prevzatím moci. Predstavuje soldatesky nezodpovedajúce iba svojim oligarchom. Predstavuje „umravňovanie vlastného obyvateľstva tankmi a bombardérmi. Predstavuje plánovanie derusifikáciu UA, vybudovanie detenčných táborov. Predstavuje použitie prostriedkov MMF a EÚ na zbrane, miesto na dlhy.
    Takže je vlastne jedno, či kričali fašista, nacista, diktátor, alebo vrah detí. Slová boli koniec koncov podružné, to podstatné bolo danie najavo, že na Slovensku nie je vítaný, že nie všetci sme úplne ohlúpnutí propagandou, že sú tu ľudia, ktorí si myslia, že to čo predstavuje a činí je niečo rovnako obludné, ako boli porovnateľné fašizmus a nacizmus.
    Pri skandovaní davu sa nedá volať: „Ty, skoronacista a skorofašista a skorodiktátor“. Je potrebná zmysluplná skratka, ktorá vystihuje zmýšľanie davu.

Napísať odpoveď pre Roman Huťa Zrušiť odpoveď