Bude v USA po 150 rokoch znova občianska vojna?

usa3

Dostala sa mi do rúk esej amerického analytika v českom preklade. Súhlasím s ním, neustála polarizácia krajiny a politického života je skôr skodlivá, je dôležité mať vzťahy s ľudmi  aj mimo zvyčajnú bublinu sociálneho života.

Je to výstraha aj pre nás, aby sme si nedávali klapky na oči voči ľudom s iným názorom

 


John Doe: Bude v USA občanská válka?

Poněvadž jsme u nás neměli občanskou válku už nějakých sto čtyřicet let, lidé si myslí, že je v podstatě vyloučeno, aby vypukla. Můžeme s nějakou zeměpisnou určitostí vymezit novodobou Mason-Dixonovu linii? Když se podíváte na rozdělení červených a modrých států ve výsledcích posledních několika voleb, získáte zcela klamný dojem. Reálný současný rozpor lze nalézt mezi městskými, technicky rozvinutými okresy s vysokoškolsky vzdělaným obyvatelstvem na jedné straně a předměstskými, venkovskými a konzervativními křesťanskými okresy na straně druhé. Jak by mohly tyto porůznu rozptýlené modré oblasti a červená území bez zřetelných center vystupovat jednotně?

Nicméně pokud pomineme zeměpisný aspekt, od dob vedoucích k občanské válce v šedesátých letech devatenáctého století jsme nikdy nebyli tak stejnoměrně rozděleni nenávistnou politickou rétorikou. Jelikož je celonárodní mediální elita tak uniformně pokrokářská, neustále slýcháme (v elitních médiích) o rétorických excesech extrémní pravice. Posloucháte-li stejná média, neexistuje žádná extrémní levice, jen občas nějaký ten pokrokář nebo pokrokářka, který “řekne něco, co by neměl“.

Ale každý racionální pozorovatel musí vidět, že levice s pravicí se neustále častují těmi nejpodlejšími obviněními. Jsme dokonale polarizováni:  pokud přijmete nějakou myšlenku, která vypadá, že by mohla náležet buď do tábora modrých, nebo červených, hned byste se měli,  co říkám, hned se musíte,  hlásit i ke všem ostatním názorům ze stejného balíku, ačkoliv neexistuje důvod, proč by podpora válce proti terorismu měla nutně znamenat, že souhlasíte i se zákazem veškerých potratů a nesouhlasíte s omezením dostupnosti střelných zbraní; neexistuje důvod, proč váš souhlas s udržením vládních omezení volného trhu musí nutně znamenat, že byste chtěli také legalizovat sňatky homosexuálních párů nebo se stavíte proti budování jaderných reaktorů. Tato témata spolu ani vzdáleně nesouvisejí, a přesto, pokud zastáváte některá stanoviska toho či onoho tábora, druhý tábor vás nenávidí, jako byste zastávali stanoviska všechna; a pokud zastáváte většinu stanovisek toho či onoho tábora, ale ne všechna, ostatní s vámi jednají, jako byste byl zrádce jen proto, že se byť jen maličko odchylujete od stranické linie.

Celá tato věc však jde ještě dál a hlouběji. Podle jedné dobré definice je fanatik každý, kdo je natolik přesvědčený o svých názorech a zásadách, že si je jistý, že každý, kdo s ním nesouhlasí, musí být buď hloupý a na omylu, nebo má nějaký skrytý motiv. Dnes žijeme v zemi, kde skoro všichni, na něž se upírá zrak veřejnosti, každým svým projevem vyjadřují fanatismus.

Je v lidské povaze považovat za příčetné ty, kdo sdílejí světonázor s většinou společnosti. Nám se však nějakým způsobem podařilo rozdělit naši společnost na dvě různé, vzájemně se vylučující příčetnosti. Lidé v každé společnosti se navzájem utvrzují v šílenství, věří nepodloženým myšlenkám, které jsou často v rozporu nejen spolu navzájem, ale i s kdejakými objektivními důkazy, které v dané záležitosti existují. Místo abychom měli neustále se přizpůsobující celocivilizační konsenzuální realitu, stali jsme se zemí nepříčetných lidí, schopných vidět šílenství jen u těch z druhého tábora.

Vede to nevyhnutelně k občanské válce? Jistěže ne, ač to jen sotva vede ke stabilní vládě nebo dlouhodobému přetrvávání demokracie. Z takového rozkolu ale nevyhnutelně vyvstává snaha jednoho tábora, naprosto přesvědčeného o správnosti svých názorů, použít veškerých dostupných donucovacích prostředků k vymýcení protichůdných stanovisek.

Takové úsilí je samozřejmě doznáním šílenství. K násilnému umlčování názorů jiných lidí dochází pouze tehdy, když cítíte hluboké obavy, že vaše vlastní názory jsou mylné, a zoufale se snažíte ostatním zabránit, aby je zpochybňovali. Jistě, můžete začít tvrdit, jak jiné lidi umlčujete pro jejich vlastní dobro nebo pro dobro ostatních, ale ti, kdo si jsou svými názory jisti, se spokojí s jejich hlásáním a učením, a nebudou je někomu za každou cenu vnucovat.

Nátlak nabývá všech dostupných podob. V akademickém světě spočívá v upírání titulu, zaměstnání či definitivy lidem s nonkonformistickými názory. Ironické je, že lidé, jež likvidují protichůdné myšlenky s největším zaujetím, se často holedbají svou tolerancí a otevřeností. Ve většině situací jde o méně formální reakci, kdy si lidé od vás drží odstup ? ale i odstup umí tnout do živého. Neřekl Mel Gibson jednou v podroušeném stavu něco, co odráží jeho výchovu v antisemitském prostředí? Pak je třeba držet si od něj odstup ? což v Hollywoodu znamená, že nikdy nebude připadat v úvahu jako kandidát na Oskara a bude mít mnohem větší potíže získat prestižní role ? jako opak k rolím pouze finančně zajímavým.

Opakovaně se to děje i mně, jak z levé, tak z pravé strany. Nikdy nestačí se mnou nesouhlasit, musí mi být zapovězeno vystupovat na tom kterém shromáždění či kampusu; na moje texty by se měl vyhlásit bojkot; mělo by se učinit všechno, abych dostal trest za svou neservilnost, co mne a moji rodinu, pokud možno, ožebračí.

Tyto reakce jsou natolik nepřátelské a záštiplné a opakuji, že přicházejí zleva i zprava, že nám podle mne chybí jen krůček k pokusu využít k prosazení určitých názorů moci státu.

Na pravé straně tu máme snahy využít vládu k potrestání spalovačů vlajek a k zavedení státem podporovaného modlení.

Na straně levé tu máme zákaz svobodného projevu a pokojného veřejného shromažďování před potratovými klinikami a snahu využít moci státu k postavení homosexuálních vztahů na roveň manželství. Každá strana má pocit, že je naprosto oprávněná nutit tu druhou přijmout její stanoviska.

Jde o puritánství, ne v jeho separatistické podobě, kdy by toužilo žít samo o sobě podle svých pravidel, ale v podobě cromwellovské, kdy využívá moci státu k prosazení tvrzení jedné skupiny do širší společnosti spíše silou než přesvědčováním.

To i navzdory historické skutečnosti, že civilizace, která přinesla prosperitu a svobodu zatím největšímu počtu obyvatel v dějinách, je civilizace založená na toleranci a pluralismu a že pokusy vnucovat jedno náboženství (teistické či ateistické) zbytku národa nebo světa nevyhnutelně vede k utrpení, chudobě a obvykle i konfliktům.

Přesto se zdá, že umíme vidět negativní důsledky nátlaku vyvolávaného pouze druhým táborem. Pokrokáři vnímají nebezpečí, jež hrozí, když se dovolí fanatickým náboženstvím (což, podle některých definic, znamená všem náboženstvím) získat kontrolu nad vládou  stačí jim jen poukázat na Irán, Saudskou Arábii, Tálibán nebo, v obecnějším a mírnějším smyslu, na celý muslimský svět, který je utlačován přesně v míře, v jaké je islám prosazován jako státní náboženství.

Na druhé straně konzervativci vnímají nebezpečí, jež hrozí, když se dovolí fanatickým ateistickým náboženstvím získat kontrolu nad vládou, s poukazem na nacistické Německo a všechny komunistické země jako jasné příklady nezdařeného politického utopianismu.

Přesto ani jedna strana nevidí žádnou spojitost mezi vlastním fanatismem a historickými příklady, jež by se na ně mohly vztahovat. Lidé zasazující se o křesťanskou Ameriku jednoduše nechápou, že je ostatní vnímají jako potenciální Tálibán; ty, kdo se v Americe zasazují o pokrokářský exkluzivismus, vytáčí každé přirovnání jejich povahy a komunistického totalitarismu. Zatímco pohrdavě nevěnují pozornost, házejí klacky pod nohy nebo upírají definitivu těm, kdo s nimi nesouhlasí, všichni si myslí, že utiskovatelem bude ten druhý, přičemž naše strana by jen dávala věci do pořádku.

Lidé se jen zřídkakdy rozhodnou rozpoutat občanskou válku. Vždy platí, že všude tam, kde k takovým válkám dojde, se obě strany považují za dotčené. V současných Spojených státech levice ovládá všechny instituce kulturní moci a významu  univerzity, filmová studia, literární nakladatelské domy, média hlavního proudu , jakož i federální soudy, ale přesto má pocit, že ji utlačuje a ohrožuje tradiční náboženství a konzervatismus. A ačkoliv pravice ovládá obě komory kongresu i prezidentský úřad a má značný prostor k vyjadřování svých názorů v netradičních médiích a stále větší vliv na americký náboženský a hospodářský život, má pocit, že ji utlačuje a ohrožuje kulturní dominance levice.

A oba tábory ohroženy jsou, stejně jako samy představují hrozbu, protože nikdo není ochotný přijmout jednoduchou myšlenku, že někdo může nesouhlasit s vaší skupinou a stále být slušným člověkem zasluhujícím si úctu.

Může to vést k válce?

Velice jednoduše řečeno, ano. V okamžiku, kdy se jedna strana bude cítit natolik ublížená, že použije buď své vlastní zbraně, nebo zbraně státu, aby zabránila druhé straně realizovat její údajně zločinecké plány, oné druhé straně nezbude než se také chopit zbraní. Obě strany budou věřit, že impulz ke konfliktu vzešel právě od té druhé.

Drtivá většina lidí se zděsí,  ale ať se jí to bude líbit nebo ne, také se začne mobilizovat.

Takovou lekci daly světu Jugoslávie a Rwanda. Kdybyste byli těsně před rwandským holocaustem příslušníkem národa Tutsi, který pohlíží na Hutuy vlídně, který si vzal za manželku hutuskou ženu, který Hutuy zaměstnává nebo je učí, ani to by Hutuům nezabránilo, aby proti vám a vaší rodině vyrazili s mačetou. Měli byste jen dvě možnosti: umřít, nebo proti Hutuům pozvednout zbraň, bez ohledu na to, zda jste je předtím miloval, nebo nenáviděl.

Ale to není všechno. I s vědomím, že páchají nesmírné zlo, Hutuové, kteří stáli v čele pogromů, zabíjeli i Hutuy, kteří byli natolik ?neloajální?, že se proti těm, kdo se chápali zbraní, pokoušeli zakročit.

Stejné to bylo v Jugoslávii. Za účelem hromadění politických bodů srbští představitelé v post-titovské vládě přikládali polínka do ohně propagandy nezpochybnitelného srbského předurčení, která otevřeně démonizovala Chorvaty a muslimy jakožto hrozbu pro všechny dobré Srby. Když se Srbové v Bosně chopili zbraní, aby se chránili před nadvládou muslimské většiny  pod záštitou a za podpory srbské vlády , zbývala bosenskému muslimovi jiná možnost než se chopit zbraně na svou obranu? Tímto způsobem obě strany tvrdily, že jednají v sebeobraně, a zakrátko tak tomu bylo doopravdy.

A jak dokázala Rwanda i Bosna, k surovým, krvavým občanským válkám nepotřebujete ani ostře vymezené zeměpisné hranice. Stačí, aby obě strany uvěřily, že pokud se nechopí zbraní, druhá strana je zničí.

V dnešních Spojených státech si užíváme samolibé víry, že u nás se to stát nemůže. Zapomínáme, že Spojené státy nejsou etnická země, kde starobylá krevní pouta dokážou lidi semknout i navzdory rozdílnosti názorů. Jsme tvořeni ideologií; myšlenky jsou naším jediným spojovníkem. A protože jsme dnes zavrhli volný trh idejí a polarizovali jsme se do dvou stejně nepříčetných ideologií, takže se obě strany mohou, s dokonalou přesností, označovat za šílence, jsme zralí realizovat zmíněnou další fázi, učinit preventivní kroky k tomu, abychom druhé straně zabránili uchopit moc a utlačovat naši stranu.

Příklady jsou  nebo by měly být  zřejmé. To, že jsme obecně slepí k excesům naší vlastní strany, jen dokazuje, jak blízko už jsme výbuchu sebedestrukce.

Čekáme na Fort Sumter a já doufám, že k němu nedojde.

Žijeme v době, kdy lidé jako já, kteří si nechtějí zvolit směšnou, nekonzistentní, vzájemně se popírající ideologii toho či onoho tábora, volit musí  a přijmout za svůj buď jeden, nebo druhý absurdní konglomerát idejí.

Žijeme v době, kdy se s umírněnými lidmi jedná hůře než s extremisty, kdy se trestají, jako by byli fanatičtější než skuteční fanatici.

Žijeme v době, kdy se dává přednost lžím před pravdou a pravdy se označují za lži, kdy se u oponentů předpokládá, že je ženou ty nejhorší myslitelné motivy a kdy se s nimi podle toho tak i jedná, a kdy se okamžitě uchylujeme k nátlaku, aniž bychom se vůbec obtěžovali zjistit, co ti, kdo s námi nesouhlasí, vůbec říkají.

Zkrátka a dobře, vytváříme si pro sebe novou dobu temna – temna klapek, které dobrovolně nosíme a které, pokud si je nestrhneme a nebudeme v sobě vidět lidské bytosti s legitimními, ctnostnými obavami, nás přivedou k tragédiím, jejichž důsledky poneseme po celé generace.

Nebo se možná prostě dokážeme zklidnit a přestaneme si myslet, že právě naše myšlenky jsou tak drahocenné, že nikdy nesmíme ani o píď ustoupit, abychom udělali místo upřímným přesvědčením jiných lidí.

Jak toho můžeme dosáhnout? Začne to u opovržení k extremistickým hlasům z tábora, s nímž jsme si názorově blízcí. Demokraté i republikáni musí ze svých řad vypudit křiklouny a nenávistníky, ne je dál přijímat za své a odsuzovat pouze křiklouny z opozičního tábora. Musíme se mírnit, místo abychom neustále trvali na mírnění druhých za neustálého přiživování vlastního fanatismu. Používat rovnaký metr na obě strany.

V dlouhodobém horizontu může početný zástup lidí, kteří chtějí jen dál klidně žít, vystavět mírovou budoucnost. Ale k tomu je zapotřebí, aby aktivně pěstovali umírněnost a odmítali extremismus na všech stranách, ne jen na straně jedné. Protože jsou to právě tito obyčejní lidé, jimž na různých kauzách vlastně ani příliš nezáleží, kteří nakonec při každém případném konfliktu budou trpět nejvíce.

usa-1

 

12 komentárov

  • … toto sa už inak ako predpolie k občianskej vojne nedá nazvať. http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/414034-vzbura-volitelov-posledna-sanca-zastavit-volitelov-je-mala/ Fakt neviem ako k tomuto Rotschield, Rockefeler a ich prvy dôstojník Soros prišli, ale zrejme ich agenti sú hyperaktívni a nevedia čo so sebou. Asi sa chcú odsťahovať do Singapuru, lebo fakt neviem kam inam by šli; do Nemecka, Francúzska, Veľkej Británie, Švédska, PIGS-u, Ruska, Číny, Brazílie, Argentíny? Najrozumnešie mi to pripadá v Antarktíde, tučniaci média nevnímajú, ale keby im niekto vysvetlil čo sú to zač, že tlačia silou mocou ropu namiesto jadra, ani tam by neboli v bezpečí.

  • Pingback: Citované | Pearltrees

  • Žádný stát není proti vzniku občanské války zcela imunní. Příčinou vzniku války nemusí být konflikt mezi pravicí a levicí. Příčinou vzniku války může být i neřešený konflikt mezi boháči a chudáky. Viz článek “Polovina světové populace je chudá jak kostelní myš – a globální elita to chce tak nechat” – http://miloslav7.blogspot.cz/2016/12/polovina-svetove-populace-je-chuda-jak.html nebo článek “Evropa na cestě od blahobytu do náruče Nového světového řádu” – http://miloslav7.blogspot.cz/2016/12/evropa-na-ceste-od-blahobytu-do-naruce_12.html

  • “Musíme se mírnit, místo abychom neustále trvali na mírnění druhých za neustálého přiživování vlastního fanatismu. Používat rovnaký metr na obě strany”

    No musíme, ale ako to dosiahnuť symetricky, ked každá zo strán ma výrazne rozdielne kritéria a medzu miernosti
    Malo by sa vychádzať aj z nasledoveného skúmania
    Ako si jednotlivá strana predstavuje “ideálnu spoločnosť”?
    Scválne nech každý príde verejne s kožou na trh a ako sa skutočná väčšina rozhodne reviduje sa spoločenská zmluva.
    Avšak k tomu reálne priamo nikdy nedôjde zo strany niktorých strán, kedže ich stratégia metódy získania moci sú na báze VARENIA ŽABY.
    Tá Polarizacia je žiaľ zdása nevyhnutý a žiadaný stav elít, ľudia nakoniec budú musieť obetovať bezpečnoť za slobodu a nakoniec zavládne skutočný “raj” Asi tak.

    • Asi to fakt bude nejaký raj, lebo liberálna vetva 3-tieho sektora zámerne podporuje každú perverzitu, búranie kultúrno-spoločenského, rodinného a civilizačného tabu, všetky tipy zábran a hraníc. Z “raja” ak ho prežijeme, nás fakt môže vyviesť len rozoznanie dobra a zla. No, nikdy som si to nemyslel, ale EU asi bude takým prototypom raja na Zemi. V antickom grécku bola takou Sybrais. Skončila zle. Sodoma a Gomora tak isto.

    • najst slusnych ludi z druheho tabora a s nimi komunikovat
      Da sa to, viem to, lebo to realne robim. Prave preto aby som nebol v bubline

      • Existuje na Slovensku druhý tábor? Mne skôr títo ľudia pripadajú ako keby ešte z doterajšieho stavu čerpali posledné zvyšky výhod posledných zvyškov dopredu neprerozdeleného trhu. Ich argumentácia v prospech slobodnej súťaže slabne. (Bodaj by nie, každú mladú firmu s nápadom do určitého času zožerie gigant, viď Skype, alebo sa s ňou stane to čo s Esetom po vstupe na americký trh. Dokonca sa stávajú čím ďalej kritickejšími k súčastnému stavu a upozorňujú na veci čo nesedia. Ludia ak nie sú priamo platený od Sektora, tak sa boja vysloviť názor a myslia si, že súv tom sami, volia virtuálne menšie zlo. Prekvapuje ma, ale množstvo ľudi, čo pracuje vo finančnom sektore uznáva aj to, že kapitál je nielen finančný, ale aj iný, ktorý sa na financie dá konvertovať, ale za cenu strašných strát pre celú spoločnosť.

  • “K násilnému umlčování názorů jiných lidí dochází pouze tehdy, když cítíte hluboké obavy, že vaše vlastní názory jsou mylné, a zoufale se snažíte ostatním zabránit, aby je zpochybňovali.”

    Velmi silná věta, ale sám nedokážu ocenit její pravdivost. Vzpomenu na středověkou inkvizici a napadne mě hned několik rozporných myšlenek.

    Sám za sebe tvrdím, že věta je pravdivá, ale vidíte to tak i VY?

    • Alebo aj v prípade ak vás týto ľudia vážne ohrozujú. V Sýrii tiež momentlane dochádza k umlčovaniu nazoru tzv. umiernených povstalcov.

  • Ak bude v USA obligátna občianska vojna, u nás bude obligátna anexia, ktorú budeme musieť riešiť obligátnym povstaním – pretože u nás občiansku vojnu občania obligátne prespia, takže všetko vždy až po funuse.
    http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/ma-udajne-dojit-ke-spojeni-CR-a-Bavorska-161211.htm

    Špirála histórie – ČAKÁ NÁS?! – konjunktúra hanzového – obchodného-lodného, korporátno-monopolného práva? /= právo silnejšieho = suverenita štátu a demokracia v piči!/ ???
    LEBO:
    Hanza…
    Mapa hlavných obchodných trás

    Hanza (nem. Hanse, staronem. Hansa) bol zväz nemeckých obchodných miest, ktorý prevádzkoval diaľkový obchod. Založená v polovici 12. storočia, fungovala pol tisícročia až do polovice 17. storočia. Z pôvodného spolku nemeckých obchodníkov sa hanza rozrástla na zväz hanzových miest, ktorý presadzoval svoje záujmy v cudzích krajinách i voči vlastnému panovníkovi.

    Replay – “KTORÝ PRESADZOVAL SVOJE ZÁUJMY V CUDZÍCH KRAJINÁCH I VOČI VLASTNÉMU PANOVNÍKOVI”

    Časy najväčšej slávy

    Hanza si monopolizovala práva na sprostredkovateľský obchod medzi Anglickom, Nizozemskom, Škandináviou, Livónskom a Ruskom. Svoje dvory (faktórie) si založila po celej severnej Európe. V Novgorode to bol dvor sv. Petra, v Londýne Steel Yard, ďalšie existovali v Bruggách, Bergene, Štokholme alebo Kaunase. Z krajín východnej Európy sa vyvážali prírodné produkty a potraviny (obilie, koža a kožušiny, med, vosk, drevo, slede), zo západu látky, kovové výrobky, vína, prepychové predmety z Talianska a južného Francúzska. Hanza privážala na sever Európy aj korenie a ďalší luxusný tovar pochádzajúci z Orientu.

    Replay – “HANZA SI MONOPOLIZOVALA PRÁVA”

    V období svojho najväčšieho rozmachu v 14. storočí predstavovala hanza samostatnú politickú a vojenskú silu, ktorá viedla vojny, uzatvárala mier a nadviazala diplomatické styky s radom štátov. V rokoch 1367 – 1370 bojovala za podpory Švédska a meklenburského kniežatstva s Dánskom, ktoré narušilo jej privilégia. Po uzavretí stralsundského mieru získala kontrolu nad Sundskými úžinami a dokonca aj právo zúčastniť sa voľby dánskeho kráľa.

    Replay – “PREDSTAVOVALA HANZA SAMOSTATNÚ POLITICKÚ A VOJENSKÚ SILU, KTORÁ VIEDLA VOJNY, UZATVÁRALA MIER” /A preto vždy mier dobre! – pozn./

    Spoločné záležitosti hanzových miest riešili zjazdy, ktoré sa schádzali v Lübecku. Hanza nemala spoločnú pokladňu. Jej armádu a flotilu tvorili vojenské a námorné sily jednotlivých miest, alebo sa využívalo žoldnierske vojsko. V oblasti svojho pôsobenia sa hanza uchyľovala aj k rozsiahlym pirátskym akciám.

    Replay – K ROZSIAHLYM PIRÁTSKYM AKCIÁM /Piráti sa v minulosti dostali po súši aj cez Panamskú šiju – prieplav Odra-Labe-Dunaj je rovnako zaujímavý projekt – pozn./

    Zdroj: Wikipédia
    https://sk.wikipedia.org/wiki/Hanza
    ____________________________________

    “Poplašná” správa /á la “Rusi idú!!!”/ – Nie! Rusi KURVA NEJDÚ A NEJDÚ! Vyhrabte Biľakovu sekretárku kurva! Inak neprídu!

  • Kto seje vietor, žnie búrku. USA sú multikultúrnejšie ako bývalá Juhoslávia. Ich osud zrejme nebude odlišný. To čo sa deje v Sýrii je predohra k tomu čo sa bude diať u nás, asi ako Španielska občianska bola predohrou k 2hej svetovej.

Pridaj komentár